SLOKA 19
asyānubhāvaṁ bhagavān
veda guhyatamaṁ śivaḥ
devarṣir nāradaḥ sākṣād
bhagavān kapilo nṛpa
asya-o Jeho; anubhāvam-slávě; bhagavān-nejmocnější; veda-zná; guhya-tamam-velice důvěrně; śivaḥ-Pán Śiva; deva-ṛṣiḥ-veliký mudrc mezi polobohy; nāradaḥ-Nārada; sākṣāt-přímo; bhagavān-Osobnost Božství; kapilaḥ-Kapila; nṛpa-ó králi.
Ó králi, Pán Śiva, Nārada, mudrc mezi polobohy, a Kapila, Boží inkarnace, mají důvěrné vědomosti o Jeho slávě, které získali přímým stykem.
Všichni čistí oddaní jsou bhāvové — osoby, které znají slávu Pána v různých transcendentálních láskyplných službách. Stejně jako má Pán bezpočet expanzí Své úplné podoby, existuje také bezpočet čistých oddaných Pána, kteří Mu slouží v různých náladách vzájemného vztahu. Obvykle má Pán dvanáct velkých oddaných, jimiž jsou Brahmā, Nārada, Śiva, Kumāra, Kapila, Manu, Prahlāda, Bhīṣma, Janaka, Śukadeva Gosvāmī, Bali Mahārāja a Yamarāja. Bhīṣmadeva uvádí z těchto dvanácti, kteří znají slávu Pána, pouze tři významné postavy, přestože sám je jedním z nich. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, jeden z velkých ācāryů moderní doby, vysvětluje, že realizace anubhāvy, slávy Pána, se u oddaného projevuje nejprve extází s příznaky pocení, chvění těla, pláče, vyrážek na kůži těla atd., která se pak dále zvětšuje jasným pochopením slávy Pána. Toto různé chápání bhāvy lze vidět na vztahu Yaśody a Pána (když svazovala Pána provazy) a na vztahu Arjuny, kterému dělal Pán vozataje při láskyplných výměnách. Sláva Pána se projevuje tím, že před Svými oddanými vystupuje jako jejich podřízený, což je jen další podoba Jeho velikosti. Śukadeva Gosvāmī a Kumārové, kteří se již před tím nacházeli na transcendentální úrovni, se stali čistými oddanými pod vlivem dalšího rysu bhāvy. Překážky, které Pán přináší Svým oddaným, jsou dalším projevem transcendentální bhāvy mezi Pánem a oddanými. Pán říká: “Přivádím Své oddané do nesnází a oni se tak ještě více očistí při výměnách transcendentální bhāvy mezi jimi a Mnou.” Když se oddaný ocitne v nesnázích, nutně ho to osvobozuje od iluzorních hmotných vztahů. Hmotné vztahy se zakládají na vzájemném opětování hmotného požitku, pocházejícího především z hmotných zdrojů. Jakmile tedy tyto hmotné zdroje Pán odebere, oddaný je plně přitahován transcendentální láskyplnou službou Pánu. Tak Pán vytahuje pokleslou duši z bažin hmotné existence. Utrpení, které Pán udílí Svým oddaným, se liší od utrpení, které je výsledkem hříšného jednání. Zvláště velcí mahājanové — Brahmā, Śiva, Nārada, Kapila, Kumāra, Bhīṣma a další, jak bylo uvedeno výše — znají všechny tyto aspekty slávy Pána, a my je můžeme pochopit jejich milostí.