SLOKA 24
sa deva-devo bhagavān pratīkṣatāṁ
kalevaraṁ yāvad idaṁ hinomy aham
prasanna-hāsāruṇa-locanollasan-
mukhāmbujo dhyāna-pathaś catur-bhujaḥ
saḥ-On; deva-devaḥ-Nejvyšší Pán pánů; bhagavān-Osobnost Božství; pratīkṣatām-kéž počká; kalevaram-tělo; yāvat-dokud; idam-toto (hmotné tělo); hinomi-opustím; aham-já; prasanna-veselý; hāsa—s úsměvem na tváři; aruṇa-locana-oči rudé jako ranní slunce; ullasat—nádherně ozdobený; mukha-ambujaḥ-lotosový květ Jeho obličeje; dhyāna-pathaḥ-na cestě mé meditace; catur-bhujaḥ-čtyřruká podoba Nārāyaṇa (Božstvo, které Bhīṣmadeva uctíval).
Kéž můj Pán, který má čtyři paže a Jehož nádherně ozdobený lotosový obličej s očima rudýma jako vycházející slunce se usmívá, setrvá do okamžiku, kdy opustím toto hmotné tělo.
Bhīṣmadeva velice dobře věděl, že Pán Kṛṣṇa je původní Nārāyaṇa. Uctíval čtyřrukého Nārāyaṇa, ale byl si vědomý toho, že čtyřruký Nārāyaṇa je úplnou expanzí Pána Kṛṣṇy. Nepřímo si přál, aby Pán Śrī Kṛṣṇa projevil Svůj čtyřruký rys jako Nārāyaṇa. Vaiṣṇava se chová vždy pokorně. Bylo stoprocentně jisté, že Bhīṣmadeva vstoupí ihned po opuštění hmotného těla na Vaikuṇṭha-dhām, ale přesto si jako pokorný vaiṣṇava přál, aby mohl vidět Pánovu nádhernou tvář, jako kdyby hrozilo, že po opuštění současného těla už Pána neuvidí. Vaiṣṇava není pyšný, přestože Pán Svým čistým oddaným zaručuje vstup do Své říše. Bhīṣmadeva zde říká “dokud neopustím toto tělo”. Znamená to, že velký generál se chystal opustit tělo ze své vlastní vůle a že nepodléhal zákonům přírody. Byl tak mocný, že mohl ve svém těle zůstat tak dlouho, jak si přál. To bylo požehnání od jeho otce. Přál si, aby Pán před ním stál ve Své čtyřruké podobě Nārāyaṇa, aby se na Něho mohl soustředit a být v tranzu této meditace. Tak mohly myšlenky na Pána posvětit jeho mysl. Bylo mu lhostejné, kam půjde po smrti. Čistý oddaný se nikdy příliš nesnaží, aby se vrátil zpátky do Božího království. Zcela se odevzdává vůli Pána. Přeje-li si Pán, aby šel do pekla, přinese mu to stejnou spokojenost. Čistý oddaný opatruje pouze jedinou touhu — aby bez ohledu na okolnosti mohl neustále pozorně myslet na lotosové nohy Pána. To bylo jediné, co Bhīṣmadeva chtěl: aby odcházel s myslí pohrouženou do myšlenek na Pána. To je nejvyšší cíl čistého oddaného.