SLOKA 46

Bhīṣmadeva byl nejen velkou hlavou rodiny Mahārāje Yudhiṣṭhira, ale také velkým filozofem a jeho přítelem, jakož i přítelem jeho bratrů a matky. Po smrti Mahārāje Pāṇḍua, otce pěti bratrů v čele s Mahārājem Yudhiṣṭhirem, se Bhīṣmadeva stal nejbližším dědem Pāṇḍuovců a ochráncem ovdovělé snachy Kuntīdevī. Starší strýc Mahārāje Yudhiṣṭhira Mahārāja Dhṛtarāṣṭra o ně sice také pečoval, ale jeho náklonnost patřila více jeho stu synům v čele s Duryodhanou. Nakonec byla nastražena kolosální léčka, která připravila pět napůl osiřelých bratrů o jejich oprávněný nárok na království Hastināpuru. Velkými úklady, které byly v královských palácích běžné, bylo pět bratrů vypovězeno do divočiny. Bhīṣmadeva však vždy zůstal pro Mahārāje Yudhiṣṭhira upřímně přejícím příznivcem, dědem, přítelem a filozofem; až do posledních chvil svého života. Zemřel velice šťastně, když viděl Mahārāje Yudhiṣṭhira na trůně. Byl by býval raději opustil své hmotné tělo už dávno, než aby snášel bolest z nezaslouženého utrpení Pāṇḍuovců, ale čekal na příznivý okamžik, jelikož si byl jistý tím, že synové Pāṇḍua zvítězí v bitvě na Kurukṣetře, majíce Samotného Pána Śrī Kṛṣṇu za svého ochránce. Jako oddaný Pána věděl, že Pánův oddaný nemůže být nikdy přemožen. Mahārāja Yudhiṣṭhira si byl všech těchto ušlechtilých přání Bhīṣmadeva plně vědom, a cítil proto jistě velké odloučení. Nelitoval hmotného těla, které Bhīṣmadeva opustil; litoval odloučení od této veliké duše. Pohřební obřad byl nezbytnou povinností, přestože Bhīṣmadeva byl osvobozenou duší. Jelikož Bhīṣmadeva byl bez potomstva, byl Mahārāja Yudhiṣṭhira jako nejstarší vnuk plně oprávněný tento obřad vykonat. Bylo to velikým požehnáním pro Bhīṣmadeva, že poslední rituály pro tohoto velkého muže vykonal stejně velký syn jeho rodiny.