SLOKA 13
naiṣātiduḥsahā kṣun māṁ
tyaktodam api bādhate
pibantaṁ tvan-mukhāmbhoja-
cyutaṁ hari-kathāmṛtam
na—ne; eṣā—toto všechno; ati-duḥsahā—nesmírně těžké snášet; kṣut—hlad; mām—mně; tyakta-udam—poté, co jsem přestal dokonce i pít vodu; api—také; bādhate—nevadí; pibantam—když piji; tvat-mukha-ambhoja-cyutam—pramenící z tvých lotosových úst; hari-kathā-amṛtam—nektar v podobě námětů o Kṛṣṇovi.
“Na prahu smrti jsem složil slib, že nebudu ani pít vodu. Když ale piji nektar námětů o Kṛṣṇovi, jenž pramení z tvých lotosových úst, můj hlad a žízeň, které je tak těžké snášet, mi vůbec nevadí.”
Mahārāja Parīkṣit v rámci přípravy na smrt, která měla přijít za sedm dní, přestal jíst a pít. Jako lidská bytost jistě pociťoval hlad a žízeň, a Śukadeva Gosvāmī mohl z toho důvodu chtít přerušit vyprávění transcendentálních námětů o Kṛṣṇovi. Mahārāja Parīkṣit však nebyl navzdory svému půstu vůbec unaven. Řekl: “Hlad a žízeň způsobené mým půstem mi nevadí. Jednou, když jsem měl velkou žízeň, jsem vstoupil do āśramu Śamīky Muniho, abych se napil vody, ale muni mi ji nedal. Pověsil jsem mu tedy na ramena mrtvého hada, a proto mě bráhmanský chlapec proklel. Nyní se však cítím docela dobře. Hlad a žízeň mi nečiní žádné potíže.” To naznačuje, že i když na hmotné úrovni hlad a žízeň člověka sužují, na duchovní úrovni žádná únava neexistuje.
Celý svět trpí duchovní žízní. Každá živá bytost je Brahman neboli duše a pro uspokojení svého hladu a žízně potřebuje duchovní potravu. Svět bohužel neví nic o nektaru, který obsahuje kṛṣṇa-kathā. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy požehnáním pro filozofy, religionisty i obyčejné lidi. Kṛṣṇa i kṛṣṇa-kathā mají svou okouzlující přitažlivost, a proto se Absolutní Pravda nazývá Kṛṣṇa, nejpřitažlivější.
Slovo amṛta je také důležitý odkaz na Měsíc a slovo ambuja znamená “lotos”. Příjemný měsíční svit a příjemná vůně lotosu se spojily, aby každému, kdo poslouchá kṛṣṇa-kathā vycházející z úst Śukadevy Gosvāmīho, přinášely potěšení. Je řečeno:
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
“Ti, kdo příliš holdují materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí do pekla a opakovaně žvýkají přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí, ani na základě pokynů druhých či jejich vlastního úsilí, ani kombinací obojího.” (Bhāg. 7.5.30) V současné době se celá lidská společnost věnuje žvýkání toho, co už je přežvýkané (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Lidem nevadí podstupovat mṛtyu-saṁsāra-vartmani-narodit se v jedné podobě, umřít, přijmout jinou podobu a znovu umřít. Pro zastavení tohoto koloběhu zrození a smrti je kṛṣṇa-kathā neboli vědomí Kṛṣṇy absolutně nezbytné. Nikdo však nemůže vychutnat nektar, který skoncuje s veškerou hmotnou únavou, a nemůže se těšit z blaženého života na transcendentální úrovni, dokud nevyslechne kṛṣṇa-kathā od realizované duše, jako je Śukadeva Gosvāmī. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je vidět, že ti, kdo ochutnali nektar v podobě kṛṣṇa-kathā, ztrácejí všechny hmotné touhy, zatímco ti, kdo Kṛṣṇu či kṛṣṇa-kathā nechápou, považují život s vědomím Kṛṣṇy za “vymývání mozků” a “manipulaci mysli”. Zatímco oddaní zažívají duchovní blaženost, neoddaní žasnou, jak mohli oddaní zapomenout na hmotné touhy.