SLOKA 31-32
catuḥ-śataṁ pāribarhaṁ
gajānāṁ hema-mālinām
aśvānām ayutaṁ sārdhaṁ
rathānāṁ ca tri-ṣaṭ-śatam
dāsīnāṁ sukumārīṇāṁ
dve śate samalaṅkṛte
duhitre devakaḥ prādād
yāne duhitṛ-vatsalaḥ
catuḥ-śatam—čtyři sta; pāribarham—věno; gajānām—slonů; hema-mālinām—ozdobených zlatými girlandami; aśvānām—koní; ayutam—deset tisíc; sārdham—společně s; rathānām—kočárů; ca—a; tri-ṣaṭ-śatam—třikrát šest set (osmnáct set); dāsīnām—služebnic; su-kumārīṇām—velmi mladých a krásných svobodných dívek; dve—dvě; śate—stě; samalaṅkṛte—ozdobených mnoha šperky; duhitre—své dceři; devakaḥ—král Devaka; prādāt—daroval; yāne—když odjížděla; duhitṛ-vatsalaḥ—který měl svou dceru velice rád.
Devakin otec, král Devaka, měl svou dceru velice rád. Když tedy odjížděla se svým manželem domů, dal jí věnem čtyři sta slonů pěkně ozdobených zlatými girlandami, deset tisíc koní, osmnáct set kočárů a dvě stě překrásných mladých služebnic s mnoha šperky.
Dávání věna dceři je zvyklost, která ve védské civilizaci existuje již odedávna. Ještě dnes podle stejného zvyku dává otec, který má dostatek peněz, své dceři bohaté věno. Dcera nikdy nedědila otcův majetek, a proto jí dal milující otec k jejímu sňatku, co nejvíce mohl. Podle védského systému tedy věno rozhodně není zakázané. V tomto případě byl dar, který dal Devaka jako věno Devakī, samozřejmě neobyčejný. Jelikož byl Devaka králem, daroval věno odpovídající jeho královskému postavení. Dokonce i od obyčejného muže-zvláště, je-li to urozený brāhmaṇa, kṣatriya či vaiśya-se očekává, že dá své dceři štědré věno. Ihned po sňatku odjíždí dcera do domu svého muže a je také zvykem, že bratr nevěsty na projev své lásky k ní svou sestru a švagra doprovází. Kaṁsa se tímto pravidlem řídil. To vše jsou staré zvyky společnosti řízené varṇāśrama-dharmou, která je nyní mylně označována jako hinduistická. Zde je pěkný popis těchto tradičních zvyků.