SLOKA 43
jyotir yathaivodaka-pārthiveṣv adaḥ
samīra-vegānugataṁ vibhāvyate
evaṁ sva-māyā-raciteṣv asau pumān
guṇeṣu rāgānugato vimuhyati
jyotiḥ—svítící tělesa na nebi, jako Slunce, Měsíc a hvězdy; yathā—jako; eva—jistě; udaka—ve vodě; pārthiveṣu—nebo v jiných tekutinách, jako je olej; adaḥ—přímo; samīra-vega-anugatam—kvůli poryvům větru; vibhāvyate—jeví se v různých tvarech; evam—takto; sva-māyā-raciteṣu—v situaci vytvořené vlastními výmysly; asau—živá bytost; pumān—osoba; guṇeṣu—v hmotném světě, projevené kvalitami přírody; rāga-anugataḥ—podle toho, k čemu je připoutaná; vimuhyati—je zmatena, neboť se ztotožňuje.
“Když se svítící tělesa na nebi, jako je Měsíc, Slunce a hvězdy, odrážejí v tekutinách, jako je olej nebo voda, nabývají kvůli poryvům větru různých tvarů-někdy jsou kulatá, jindy protáhlá a tak podobně. Stejně tak živá bytost, duše, pohroužená v materialistických myšlenkách, pokládá vlivem nevědomosti různé projevy za svou totožnost. To znamená, že je zmatená různými výmysly, vyvolanými rušivým působením hmotných kvalit přírody.”
Tento verš uvádí velice dobrý příklad, na kterém můžeme pochopit různá postavení, jež věčná duše zaujímá v hmotném světě, a jak přijímá různá hmotná těla (dehāntara-prāptiḥ). Měsíc je nehybný a jediný, ale když se odráží ve vodě nebo oleji, kvůli závanům větru to vypadá, že má různé tvary. Podobně je tomu u duše, která je věčným služebníkem Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, ale když je vystavena vlivu hmotných kvalit přírody, přijímá různá těla a někdy vypadá jako polobůh, jindy jako člověk, pes, strom a tak dále. Pod vlivem māyi, matoucí energie Nejvyšší Osobnosti Božství, si živá bytost myslí, že je tou či onou osobou, Američanem, Indem, kočkou, psem, stromem nebo čímkoliv jiným. Tomu se říká māyā. Ten, kdo překoná tuto zmatenost a pochopí, že duše není spjatá s žádnou podobou v tomto hmotném světě, se nachází na duchovní úrovni (brahma-bhūta).
Tato realizace je někdy vyjadřována slovem nirākāra, “beztvarost”. To však neznamená , že duše nemá žádný tvar. Duše má podobu, ale vnější, zavádějící podoba, kterou nabyla kvůli hmotnému znečištění, je nepravá. Rovněž Bůh bývá popisován slovem nirākāra, což vyjadřuje, že nemá hmotnou podobu, ale je sac-cid-ānanda-vigraha. Živá bytost je nedílnou částí svrchované sac-cid-ānanda-vigrahy, ale její hmotné podoby jsou dočasné či iluzorní. Jak živá bytost, tak Nejvyšší Pán mají původní, duchovní podoby (sac-cid-ānanda-vigraha), ale Pán, Nejvyšší, svou podobu nemění. Zjevuje se takový, jaký je, zatímco živá bytost se rodí proto, že ji hmotná příroda nutí přijímat různé podoby. Když dostane tyto podoby, přestane se ztotožňovat se svou původní, duchovní podobou, a místo toho se ztotožňuje s nimi. Jakmile se však vrátí ke své původní, duchovní podobě a poznání, okamžitě se odevzdá svrchované podobě, Osobnosti Božství. To vysvětluje Bhagavad-gītā (7.19). Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Když se živá bytost po mnoha a mnoha životech v různých podobách vrátí ke své původní podobě vědomé si Kṛṣṇy, okamžitě se odevzdá lotosovým nohám svrchované podoby-Kṛṣṇy. To je osvobození. Pán říká v Bhagavad-gītě (18.54):
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Ten, kdo je na této transcendentální úrovni, ihned realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněný radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněný všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Odevzdání se svrchované podobě je výsledkem bhakti. Tato bhakti neboli pochopení svého postavení znamená úplné osvobození. Dokud člověk chápe Absolutní Pravdu neosobním způsobem, jeho poznání není čisté. Kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām (Bg. 12.5). Může být i duchovně pokročilý, ale pokud je připoutaný k neosobnímu rysu Absolutní Pravdy, musí i nadále tvrdě pracovat. To vyjadřují slova kleśo 'dhikataraḥ, která znamenají “větší utrpení”. Oddaný však snadno dosáhne svého původního postavení duchovní podoby a pozná původní podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.
Kṛṣṇa osobně vysvětluje podoby živých bytostí ve druhé kapitole Bhagavad-gīty, kde jasně říká Arjunovi, že On, Arjuna i všechny ostatní živé bytosti, které byly dříve ve svých původních podobách, jsou individuální osoby. Byli jimi v minulosti, nyní žijí své individuální životy a svou individualitu si všichni zachovají i v budoucnosti. Jediný rozdíl spočívá v tom, že podmíněná živá bytost se rodí v různých hmotných podobách, zatímco Kṛṣṇa se zjevuje ve své původní, duchovní podobě. Ti, kterým se nedostává duchovního poznání, si bohužel myslí, že Kṛṣṇa je jako jeden z nich a že Jeho tělo je stejné jako jejich hmotná těla. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam (Bg. 9.11). Kṛṣṇa nikdy není pyšný na hmotné poznání, a proto se Mu říká acyuta, zatímco živé bytosti poklesávají a jsou zneklidňovány hmotnou přírodou. To je rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a živými bytostmi.
V této souvislosti je třeba si všimnout toho, že Vasudeva, který byl na transcendentální úrovni, radil Kaṁsovi, aby nepáchal další hříšné činnosti. Kaṁsa, představitel démonů, si neustále přál Kṛṣṇu, Boha, zabít, zatímco Vasudeva představuje osobu v transcendentálním postavení, které se Kṛṣṇa narodil (Vāsudeva je synem Vasudevy). Vasudeva chtěl, aby se jeho švagr Kaṁsa zdržel hříšného zabití své sestry, neboť pokud by podlehl vlivu hmotné přírody, musel by přijmout tělo, ve kterém by znovu a znovu trpěl. Na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.4) Ṛṣabhadeva prohlašuje:
na sādhu manye yata ātmano 'yam
asann api kleśada āsa dehaḥ
Dokud je živá bytost zapletená v hmotně motivovaném jednání přinášejícího takzvané štěstí a neštěstí, bude dostávat odpovídající tělo, ve kterém bude zakoušet tři druhy utrpení způsobeného hmotnou přírodou (tri-tāpa-yantraṇā). Inteligentní osoba se proto musí vyprostit zpod vlivu tří kvalit hmotné přírody a službou Nejvyšší Osobě, Kṛṣṇovi, obnovit své původní, duchovní tělo. Dokud je živá bytost připoutaná k hmotným věcem, musí podstupovat koloběh zrození, smrti, stáří a nemoci. Proto se tomu, kdo je inteligentní, doporučuje, aby se nezaplétal do takzvaných dobrých a špatných plodonosných činností, ale zasvětil raději svůj život rozvoji vědomí Kṛṣṇy. A pak namísto toho, aby musel přijmout další hmotné tělo (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti), se vrátí se domů, zpátky k Bohu.