SLOKA 48
mṛtyur buddhimatāpohyo
yāvad buddhi-balodayam
yady asau na nivarteta
nāparādho ’sti dehinaḥ
mṛtyuḥ—smrti; buddhi-matā—inteligentní osoba; apohyaḥ—má se vyhnout; yāvat—dokud; buddhi-bala-udayam—jsou přítomny inteligence a tělesná síla; yadi—jestliže; asau—té (smrti); na nivarteta—nelze zabránit; na—ne; aparādhaḥ—přestupek; asti—je; dehinaḥ—toho, komu hrozí smrt.
Inteligentní osoba se musí snažit vyhnout smrti tak dlouho, dokud mu to inteligence a tělesná síla dovolují. To je povinností každé vtělené bytosti. Je-li však smrt přes veškeré úsilí nevyhnutelná, ten, komu hrozí, se nedopustil žádného přestupku.
Pokud někomu hrozí předčasná smrt, je přirozené, že se ze všech sil snaží zachránit. To je jeho povinnost. I když je smrt jistá, každý by se jí měl snažit vyhnout a ne se jí bez odporu podvolit, protože každá živá bytost je svou povahou věčná. Jelikož smrt je trestem ukládaným v zavrženíhodném hmotném životě, je snaha vyhnout se smrti základem védské kultury (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti). Každý by se měl rozvojem duchovního života snažit vyhnout smrti a dalšímu zrození, a ne se jim poddat, aniž by usiloval o přežití. Ten, kdo se nesnaží zabránit smrti, není inteligentní lidskou bytostí. Jelikož Devakī stála tváří v tvář smrti, Vasudeva byl povinen ji zachránit, a snažil se o to ze všech sil. Uvažoval proto, jak jinak jednat s Kaṁsou, aby byla Devakī ušetřena.