SLOKA 51
agner yathā dāru-viyoga-yogayor
adṛṣṭato ’nyan na nimittam asti
evaṁ hi jantor api durvibhāvyaḥ
śarīra-saṁyoga-viyoga-hetuḥ
agneḥ—ohně v lese; yathā—jako; dāru—dřeva; viyoga-yogayoḥ—uniknutí i chycení; adṛṣṭataḥ—než neviditelná prozřetelnost; anyat—nějaký jiný důvod či shoda okolností; na—ne; nimittam—příčina; asti—existuje; evam—takto; hi—jistě; jantoḥ—živé bytosti; api—vskutku; durvibhāvyaḥ—nelze zjistit; śarīra—těla; saṁyoga—přijetí; viyoga—nebo opuštění; hetuḥ—příčina.
Když oheň z nějakého neznámého důvodu jeden kus dřeva přeskočí a zapálí až ten další, příčinou je osud. Když živá bytost přijme tělo jednoho druhu a jiné opustí, také to nemá jiný důvod než neviditelný osud.
Když ve vesnici vypukne požár, někdy oheň jeden dům přeskočí a zapálí další. Podobně při lesním požáru někdy oheň jeden strom přeskočí a jiný se vznítí. Proč se to stává, nemůže nikdo říci. Člověk může vymýšlet imaginární důvody, proč nejbližší strom či dům nechytil, zatímco vzdálenější ano, ale ve skutečnosti je důvodem osud. To platí i o převtělování duše, kdy se ministerský předseda v tomto životě může stát v příštím životě psem. Jak působí neviditelný osud, nelze určit na základě praktického experimentálního poznání, a proto se člověk musí spokojit s vysvětlením, že vše se děje řízením svrchované prozřetelnosti.