SLOKA 37
evaṁ vrajaukasāṁ prītiṁ
yacchantau bāla-ceṣṭitaiḥ
kala-vākyaiḥ sva-kālena
vatsa-pālau babhūvatuḥ
evam—tak; vraja-okasām—všem obyvatelům Vraji; prītim—potěšení; yacchantau—působící; bāla-ceṣṭitaiḥ—dětskými činnostmi a zábavami; kala-vākyaiḥ—a sladkým žvatláním; sva-kālena—časem; vatsa-pālau—starat se o telata; babhūvatuḥ—dospěli.
Svým chováním malých chlapců a dětským žvatláním působili Kṛṣṇa a Balarāma transcendentální potěšení všem obyvatelům Vraji. Časem dospěli do věku, kdy dostali na starost telata.
Jakmile Kṛṣṇa a Balarāma trochu povyrostli, měli pečovat o telata. I když se narodili ve velice zámožné rodině, nic to neměnilo na tom, že museli dohlížet na telátka. Tak vypadala výchova. Ti, kdo se nenarodili v bráhmanských rodinách, nedostávali akademické vzdělání. Brāhmaṇové studovali literaturu a akademické předměty, kṣatriyové byli připravováni na vedení státu a vaiśyové se učili, jak obdělávat půdu a starat se o krávy s telaty. Nikdo nemusel marnit čas chozením do školy, jen aby dostal nevhodné vzdělání a pak zvětšil počet nezaměstnaných. Kṛṣṇa a Balarāma nás učili svým vlastním chováním. Kṛṣṇa se staral o krávy a hrál na flétnu, zatímco Balarāma s pluhem v ruce měl na starost zemědělské činnosti.