SLOKA 4
bālā ūcur aneneti
tiryag-gatam ulūkhalam
vikarṣatā madhya-gena
puruṣāv apy acakṣmahi
bālāḥ—všichni ostatní chlapci; ūcuḥ—říkali; anena—Jím (Kṛṣṇou); iti—takto; tiryak—napříč; gatam—který se dostal; ulūkhalam—dřevěný hmoždíř; vikarṣatā—Kṛṣṇou, který táhl; madhya-gena—procházel mezi těmi dvěma stromy; puruṣau—dvě nádherné osoby; api—také; acakṣmahi—viděli jsme na vlastní oči.
Všichni malí chlapci pak říkali: “Kṛṣṇa to udělal! Když byl mezi těmi dvěma stromy, hmoždíř se vzpříčil. Kṛṣṇa ho táhl za sebou a stromy spadly. Poté z nich vystoupili dva nádherní muži. Viděli jsme to na vlastní oči!”
Kṛṣṇovi kamarádi chtěli Jeho otci vysvětlit, co se přesně stalo, a proto popsali nejen, jak se stromy skácely, ale také jak z nich vystoupili dva nádherní muži. “To vše se stalo,” říkali. “Viděli jsme to na vlastní oči.”