SLOKA 50
taṁ tālu-mūlaṁ pradahantam agnivad
gopāla-sūnuṁ pitaraṁ jagad-guroḥ
caccharda sadyo ’tiruṣākṣataṁ bakas
tuṇḍena hantuṁ punar abhyapadyata
tam—Kṛṣṇu; tālu-mūlam—zadní část hrdla; pradahantam—spalujícího; agni-vat—jako oheň; gopāla-sūnum—Kṛṣṇu, syna pastevce krav; pitaram—otce; jagat-guroḥ—Pána Brahmy; caccharda—vyvrhnul; sadyaḥ—okamžitě; ati-ruṣā—s hrozným hněvem; akṣatam—jemuž se nic nestalo; bakaḥ—Bakāsura; tuṇḍena—svým ostrým zobákem; hantum—zabít; punaḥ—znovu; abhyapadyata—snažil se.
Kṛṣṇa, který je otcem Pána Brahmy, ale jednal jako syn pastevce krav, začal démona pálit vzadu v hrdle jako oheň a Bakāsura Ho okamžitě vyvrhl. Když zjistil, že Kṛṣṇovi spolknutí vůbec neublížilo, ihned na Něho zaútočil svým ostrým zobákem.
Kṛṣṇa je vždy jemný jako lotos, ale v Bakāsurově krku vytvořil žár větší než oheň. I když je celé Kṛṣṇovo tělo sladší než cukrkandl, Bakāsura cítil hořkou chuť, a proto Kṛṣṇu okamžitě vyzvrátil. V Bhagavad-gītě (4.11) je řečeno: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. Kṛṣṇa se pro neoddaného, který Ho považuje za svého nepřítele, stává naprosto nesnesitelným, a ten Ho pak nemůže vystát uvnitř ani vně. To je zde ukázáno na příkladu Bakāsury.