SLOKA 15
ete yadā mat-suhṛdos tilāpaḥ
kṛtās tadā naṣṭa-samā vrajaukasaḥ
prāṇe gate varṣmasu kā nu cintā
prajāsavaḥ prāṇa-bhṛto hi ye te
ete—tento Kṛṣṇa a Jeho společníci, pasáčci krav; yadā—když; mat-suhṛdoḥ—mého bratra a sestry; tila-āpaḥ kṛtāḥ—stanou se poslední obřadní obětí sezamu a vody; tadā—tehdy; naṣṭa-samāḥ—bez života; vraja-okasaḥ—všichni obyvatelé Vrajabhūmi, Vṛndāvanu; prāṇe—když životní síla; gate—byla odebrána z těla; varṣmasu—co se týče těla; kā—co; nu—vskutku; cintā—úzkost; prajā-asavaḥ—ti, kteří mají své děti stejně rádi jako svůj vlastní život; prāṇa-bhṛtaḥ—ty živé bytosti; hi—jistě; ye te—všichni obyvatelé Vrajabhūmi.
Aghāsura uvažoval: “Pokud se mi nějak povede, aby Kṛṣṇa a Jeho společníci posloužili jako poslední oběť sezamu a vody za odešlé duše mého bratra a sestry, pak obyvatelé Vrajabhūmi, pro něž jsou tito chlapci vším, automaticky zemřou. Kde není život, tam není tělo zapotřebí. Když tedy budou jejich synové mrtví, všichni obyvatelé Vraji přirozeně zahynou.”