No edit permissions for Čeština

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Zabití démona Aghāsury

Tato kapitola podrobně popisuje Kṛṣṇovu zábavu, při které zabil Aghāsuru.

Jednoho dne chtěl Kṛṣṇa uspořádat v lese piknik, a proto vyšel brzy ráno do lesa i s ostatními pasáčky a každý hnal před sebou své stádo telat. Během jejich pikniku se tam objevil Aghāsura, mladší bratr Pūtany a Bakāsury, který chtěl Kṛṣṇu i Jeho společníky zabít. Démon, jehož poslal Kaṁsa, se proměnil v krajtu, která dosáhla délky třinácti kilometrů a výšky hory. Zdálo se, že jeho tlama sahá od Země až k nebeským planetám. V této podobě ležel Aghāsura natažený na cestě. Kṛṣṇovi kamarádi pasáčci ho považovali za další z nádherných vṛndāvanských míst a chtěli do jeho tlamy vstoupit. Obrovitá krajta se pro ně stala hřištěm a chlapci se začali smát; byli si totiž jisti, že i kdyby snad tento tvor byl nebezpečný, byl s nimi Kṛṣṇa, který je ochrání. Proto kráčeli dále do úst obrovitého tvora.

Kṛṣṇa o Aghāsurovi všechno věděl, a chtěl proto své přátele zadržet, aby do démonovy tlamy nevstupovali. Mezitím však všichni pasáčci i se svými stády telat vstoupili do jeho otevřené tlamy. Kṛṣṇa zůstal venku a Aghāsura na Něho čekal. Chtěl zavřít tlamu, jakmile do ní Kṛṣṇa vstoupí, a tak všichni zemřou. Během svého čekání na Kṛṣṇu zatím chlapce nepolykal. Kṛṣṇa mezitím myslel na to, jak chlapce zachránit a Aghāsuru zabít. Nakonec tedy vešel do tlamy obrovitého asury, a když byl se svými přáteli uvnitř, zvětšil své tělo do takových rozměrů, že se asura začal dusit a zemřel. Poté Kṛṣṇa upřel na kamarády svůj nektarový pohled, přivedl je zpátky k životu a všichni, veselí a nezranění, vyšli ven. Kṛṣṇa tím dodal odvahy všem polobohům, kteří vyjádřili svou radost a štěstí. Žádný ničemný hříšník nemá naději na sāyujya-mukti neboli splynutí s Kṛṣṇovou září. Do těla Aghāsury však Nejvyšší Pán osobně vstoupil, a díky Jeho doteku dostal tento démon příležitost splynout se září Brahmanu, a tak dosáhnout sāyujya-mukti.

V době, kdy se tato zábava odehrála, bylo Kṛṣṇovi pouhých pět let. Obyvatelé Vraji se o ní dozvěděli o rok později, když Mu bylo šest let a dosáhl věku paugaṇḍa. Parīkṣit Mahārāja se ptal: “Co bylo důvodem, že tato zábava vyšla najevo až po roce, a obyvatelé Vraji si přesto mysleli, že proběhla právě v ten den?” Touto otázkou dvanáctá kapitola končí.

SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi, jednoho dne se Kṛṣṇa rozhodl, že posnídá na pikniku v lese. Vstal brzy ráno, zatroubil na svou trubku z kravského rohu a jejím nádherným zvukem probudil všechny pasáčky a telátka. Potom se Kṛṣṇa a chlapci, ženoucí každý své stádo telat před sebou, vydali z Vrajabhūmi do lesa.

SLOKA 2: Tisíce chlapců tehdy vyšly před své domy ve Vrajabhūmi a přidaly se ke Kṛṣṇovi. Před sebou hnali své stovky a tisíce stád. Hoši byli překrásní a nesli si ranečky s jídlem, trubky, flétny a pruty na pohánění telat.

SLOKA 3: Společně s pasáčky a jejich stády vyšel Kṛṣṇa, který svolal neomezený počet telat. Všichni chlapci začali v hravé náladě dovádět v lese.

SLOKA 4: Přestože byli hoši už ozdobeni od svých matek drahokamy kāca, lasturkami guñjā, perlami a zlatem, když přišli do lesa, ozdobili se ještě ovocem, zelenými listy, kyticemi květů, pavími pery a měkkými minerály.

SLOKA 5: Pasáčci si navzájem kradli svoje ranečky s jídlem. Když nějaký hoch přišel na to, že mu ukradli raneček, ostatní mu ho hodili ještě dál, na nějaké vzdálené místo, a ti, kteří stáli tam, ho hodili ještě dál. Když z toho byl majitel nešťastný, ostatní chlapci se smáli, on pak začal plakat a dostal raneček zpátky.

SLOKA 6: Někdy se Kṛṣṇa poněkud vzdálil, aby se pokochal krásou lesa. Všichni ostatní chlapci pak utíkali za Ním, a každý z nich volal: “Já přiběhnu ke Kṛṣṇovi a dotknu se Ho jako první! Já se dotknu Kṛṣṇy první!” Znovu a znovu se dotýkali Kṛṣṇy, a tak se radovali ze života.

SLOKA 7-11: Chlapci se věnovali různým hrám. Někteří pískali na flétny a jiní troubili na trubky z rohů. Někteří napodobovali bzučení čmeláků a jiní hlasy kukaček. Někteří hoši napodobovali letící ptáky tak, že běželi za jejich stíny na zemi, někteří napodobovali ladné pohyby a půvabné pózy labutí, jiní tiše usedali vedle volavek a další napodobovali tanec pávů. Někteří chlapci vábili mladé opice na stromech, někteří skákali na stromy jako opice, někteří se jako opice šklebili a jiní zase přeskakovali z větve na větev. Někteří chlapci šli k peřejím, kde společně s žábami skákali přes řeku, a smáli se, když ve vodě uviděli svůj odraz. Proklínali také ozvěny svých hlasů. Tak si pasáčkové hrávali s Kṛṣṇou, jenž je zdrojem záře Brahmanu pro jñānī, kteří chtějí s touto září splynout, jenž je Nejvyšší Osobností Božství pro oddané, kteří přijali, že jsou věčnými služebníky, a pro obyčejné lidi je jen dalším obyčejným dítětem. Pasáčkové krav, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů, se mohli s Nejvyšší Osobností Božství přátelit. Kdo může popsat jejich štěstí?

SLOKA 12: Yogīni se po mnoho životů podrobují přísné askezi, když nacvičují obtížná stádia yama, niyama, āsana či prāṇāyāma. Ale i když se časem dokonale naučí ovládat mysl, přesto nebudou moci vychutnat ani částečku prachu z lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Co potom říci o nesmírném štěstí obyvatel Vrajabhūmi, Vṛndāvanu, s nimiž Nejvyšší Pán osobně žil a kteří Ho vídali tváří v tvář?

SLOKA 13: Můj milý králi Parīkṣite, poté se tam objevil velký démon jménem Aghāsura, na jehož smrt čekali i polobozi. Polobozi pili nektar každý den, ale přesto měli z tohoto velkého démona strach, a čekali, kdy zemře. Tento démon nemohl snést transcendentální radost, kterou pasáčci v lese zažívali.

SLOKA 14: Aghāsura, jehož poslal Kaṁsa, byl mladším bratrem Pūtany a Bakāsury. Proto když přišel a spatřil Kṛṣṇu v čele všech pasáčků, pomyslel si: “Tento Kṛṣṇa zabil mou sestru a mého bratra, Pūtanu a Bakāsuru. Pro jejich potěšení tedy usmrtím já Jeho i s Jeho pomocníky, ostatními pasáčky.”

SLOKA 15: Aghāsura uvažoval: “Pokud se mi nějak povede, aby Kṛṣṇa a Jeho společníci posloužili jako poslední oběť sezamu a vody za odešlé duše mého bratra a sestry, pak obyvatelé Vrajabhūmi, pro něž jsou tito chlapci vším, automaticky zemřou. Kde není život, tam není tělo zapotřebí. Když tedy budou jejich synové mrtví, všichni obyvatelé Vraji přirozeně zahynou.”

SLOKA 16: Když ničemný Aghāsura učinil toto rozhodnutí, proměnil se v obrovskou krajtu, která byla široká jako velká hora a dlouhá třináct kilometrů. V tomto nevídaném hadím těle otevřel tlamu, takže vypadala jako velká jeskyně v horách, a lehl si na cestu s očekáváním, že Kṛṣṇu a Jeho společníky pasáčky spolkne.

SLOKA 17: Jeho dolní pysk spočíval na zemi a horní se dotýkal mraků na nebi. Okraje jeho tlamy připomínaly stěny velké jeskyně uvnitř hory a nitro jeho tlamy bylo tak tmavé, jak je to jen vůbec možné. Jeho jazyk se podobal široké cestě, jeho dech žhnul jako horký vítr a oči mu plály jako oheň.

SLOKA 18: Když chlapci viděli tuto démonovu úžasnou podobu, jež připomínala velkou krajtu, mysleli si, že je to dozajista jedna z přírodních krás Vṛndāvanu. Potom je napadlo, že se to podobá tlamě velké krajty. Jinými slovy-chlapci si mysleli, že je to socha zpodobňující velkou krajtu, určená k jejich zábavám, a ničeho se nebáli.

SLOKA 19: Hoši říkali: “Milí kamarádi, je ten tvor mrtvý, nebo je to doopravdy živá krajta s doširoka otevřenou tlamou, která nás chce všechny spolknout? Vyjasněte prosím tyto pochyby.”

SLOKA 20: Nakonec došli k závěru: “Milí přátelé, to je určitě zvíře, které tady na nás číhá! Jeho horní pysk připomíná mrak zabarvený do ruda slunečním světlem a jeho dolní pysk načervenalý stín mraku.”

SLOKA 21: “Dvě prohlubně nalevo a napravo, podobající se jeskyním v horách, jsou koutky jeho tlamy a ty vysoké štíty hor jsou jeho zuby.”

SLOKA 22: “Jazyk tohoto zvířete svou délkou a šířkou připomíná širokou cestu a vnitřek jeho tlamy je velice temný, jako jeskyně uvnitř hory.”

SLOKA 23: “Ten horký ohnivý vítr je dech vycházející z jeho chřtánu, který páchne po hořícím mase všech těch mrtvých těl, jež doposud sežral.”

SLOKA 24: Potom chlapci řekli: “To nás tento živý tvor přichází spolknout? Pokud to udělá, přijde okamžitě o život, stejně jako Bakāsura.” Pohlédli na nádherný obličej Kṛṣṇy, Bakāsurova nepřítele, a s hlasitým smíchem a tleskáním vešli do tlamy krajty.

SLOKA 25: Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, jenž jako antaryāmī neboli Nadduše sídlí v srdci každého, slyšel, jak si spolu hoši o nepravé krajtě povídají. Nevěděli, že to byl ve skutečnosti Aghāsura, démon, který vypadal jako had. Kṛṣṇovi to bylo známo, a proto chtěl svým společníkům vstup do démonovy tlamy zakázat.

SLOKA 26: Zatímco Kṛṣṇa přemýšlel, jak je zastaví, všichni pasáčci již mezitím vešli do útrob démona. Démon je však nespolkl, protože myslel na své příbuzné, zabité Kṛṣṇou, a jen čekal, až do jeho tlamy vstoupí také Kṛṣṇa.

SLOKA 27: Kṛṣṇa viděl, že všichni pasáčkové, kteří neznali žádného jiného Pána než Jeho, se Mu vymkli z ruky a byli bezmocní, neboť vstoupili jako stébla do ohně v břiše Aghāsury, jenž představoval zosobněnou smrt. Kṛṣṇa nemohl snést odloučení od svých kamarádů pasáčků. Jako kdyby viděl, že to zařídila Jeho vnitřní energie, byl na okamžik udivený a nejistý, co má dělat.

SLOKA 28: Co by se mělo udělat? Jak mohlo být obojí-zabití démona i záchrana oddaných-provedeno zároveň? Kṛṣṇa, jenž má neomezenou moc, se rozhodl počkat na vhodnou příležitost, kdy zároveň zachrání chlapce a zabije démona. Potom vešel do Aghāsurovy tlamy.

SLOKA 29: Když Kṛṣṇa vstoupil do Aghāsurových úst, polobozi skrytí za mraky volali: “Běda! Běda!” Přátelé Aghāsury, jako Kaṁsa a další démoni, však jásali.

SLOKA 30: Když nepřemožitelný Nejvyšší Pán Kṛṣṇa slyšel polobohy za mraky sténat “Běda! Běda!”, ihned se v démonově krku zvětšil, aby sebe i své společníky před démonem, který je chtěl rozdrtit, zachránil.

SLOKA 31: Poté, když Kṛṣṇa zvětšil své tělo, zvětšil je do obrovské velikosti i démon, ale přesto mu došel dech a udusil se. Chvíli koulel očima, a pak mu vylezly z důlků. Jeho životní vzduch však neměl kudy uniknout, a proto nakonec vyrazil ven otvorem na vrcholku démonovy hlavy.

SLOKA 32: Když všechen démonův životní vzduch vyprchal tímto otvorem na vrcholu hlavy, Kṛṣṇa pohlédl na mrtvá telátka a pasáčky a přivedl je zpátky k životu. Poté Mukunda, jenž dává vysvobození, vyšel se svými přáteli a telátky ven z démonovy tlamy.

SLOKA 33: Z těla obrovské krajty vyšlehla oslňující záře, jež osvětlovala všechny světové strany, a zůstala ve své individuální totožnosti na nebi tak dlouho, dokud Kṛṣṇa nevyšel z tlamy zdechliny. Potom před zraky všech polobohů tato záře vstoupila do Kṛṣṇova těla.

SLOKA 34: Všichni se radovali. Polobozi začali shazovat květy z Nandana-kānany, nebeské tanečnice se roztančily a Gandharvové, kteří jsou proslulí svým zpěvem, pěli oslavné písně. Bubeníci začali tlouct na kotle a brāhmaṇové přednášeli védské hymny. Všichni, na nebi i na Zemi, tak začali vykonávat své povinnosti, aby oslavili Pána.

SLOKA 35: Když Pán Brahmā slyšel hudbu, písně a volání “Jaya! Jaya!”, jež doprovázely podivuhodnou slavnost probíhající poblíž jeho planety, ihned tam sestoupil, aby se na ni podíval. Při pohledu na velkolepé oslavování Pána Kṛṣṇy byl naprosto ohromen.

SLOKA 36: Ó králi Parīkṣite, když Aghāsurovo tělo v podobě krajty vyschlo a zbyla z něho jen obrovská kůže, stalo se pro obyvatele Vṛndāvanu úžasným výletním místem a zůstalo jím na velmi dlouhou dobu.

SLOKA 37: Tato událost, při které Kṛṣṇa zachránil sebe a své společníky před smrtí a vysvobodil Aghāsuru, jenž se proměnil v krajtu, se odehrála v době, kdy bylo Kṛṣṇovi pět let. Ve Vrajabhūmi vyšla na světlo o rok později, jako kdyby se udála právě toho dne.

SLOKA 38: Kṛṣṇa je příčina všech příčin. Všechny příčiny a následky v hmotném světě, významnější i ty méně významné, jsou stvořeny Nejvyšším Pánem, původním vládcem. Když se Kṛṣṇa zjevil jako syn Nandy Mahārāje a Yaśody, učinil tak ze své bezpříčinné milosti. Nebylo tedy pro Něho na tom, že projevil svůj neomezený majestát, nic úžasného. Jeho milost byla tak velká, že dokonce i Aghāsura, nejhříšnější darebák, se mohl stát jedním z Jeho společníků a dosáhnout sārūpya-mukti, což je pro hmotně znečištěné osoby nedosažitelné.

SLOKA 39: Pokud někdo byť jen jednou, nebo dokonce i z přinucení umístí do své mysli podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, může milostí Kṛṣṇy stejně jako Aghāsura dosáhnout nejvyššího osvobození. Co potom říci o těch, do jejichž srdcí Nejvyšší Osobnost Božství vstoupí, když se zjeví jako inkarnace, nebo o těch, kteří neustále myslí na lotosové nohy Pána, jenž je zdrojem transcendentální blaženosti všech živých bytostí a zcela odstraňuje veškerou iluzi?

SLOKA 40: Śrī Sūta Gosvāmī pravil: “Ó učení světci, dětské zábavy Śrī Kṛṣṇy jsou naprosto úžasné. Mahārāja Parīkṣit ovládl nasloucháním o těchto zábavách Kṛṣṇy, který ho zachránil v lůně jeho matky, svou mysl a znovu se otázal Śukadevy Gosvāmīho, aby mohl o těchto ctnostných činnostech naslouchat dále.”

SLOKA 41: Mahārāja Parīkṣit se zeptal: “Ó velký mudrci, jak mohlo být to, co bylo učiněno v minulosti, vyprávěno, jako kdyby se to dělo v přítomnosti? Pán Śrī Kṛṣṇa projevil tuto zábavu, při níž zabil Aghāsuru, ve svém věku kaumāra. Jak potom mohli chlapci nyní, když byl ve věku paugaṇḍa, líčit tuto událost, jako kdyby se odehrála nedávno?”

SLOKA 42: “Ó největší yogīne, můj duchovní mistře, prosím, vysvětli, proč se to stalo. Jsem na to velice zvědavý. Myslím, že to nebylo nic jiného než další iluze způsobená Kṛṣṇou.”

SLOKA 43: “Ó můj pane a duchovní učiteli, i když jsme nejnižší z kṣatriyů, jsme požehnaní, protože máme příležitost od tebe neustále slyšet nektar vyprávění o ctnostných činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství.”

SLOKA 44: Sūta Gosvāmī řekl: “Ó Śaunako, největší ze světců a oddaných, když se Mahārāja Parīkṣit takto otázal Śukadevy Gosvāmīho, ten si v srdci okamžitě vzpomněl na témata spojená s Kṛṣṇou a navenek ztratil kontakt s funkcemi svých smyslů. Poté jen s velkými potížemi obnovil své vnější smyslové vnímání a začal Mahārājovi Parīkṣitovi přednášet kṛṣṇa-kathā.”

« Previous Next »