SLOKA 33
pīnāhi-bhogotthitam adbhutaṁ mahaj
jyotiḥ sva-dhāmnā jvalayad diśo daśa
pratīkṣya khe ’vasthitam īśa-nirgamaṁ
viveśa tasmin miṣatāṁ divaukasām
pīna—nesmírně jasná; ahi-bhoga-utthitam—vyšlehla z hadova těla, jež bylo určené k hmotnému požitku; adbhutam—úžasná; mahat—nesmírná; jyotiḥ—záře; sva-dhāmnā—svým světlem; jvalayat—ozařující; diśaḥ daśa—všech deset světových stran; pratīkṣya—čekající; khe—na nebi; avasthitam—zůstávající jako individuální osoba; īśa-nirgamam—dokud Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, nevyšel ven; viveśa—vstoupila; tasmin—do těla Kṛṣṇy; miṣatām—před zraky; divaukasām—všech polobohů.
Z těla obrovské krajty vyšlehla oslňující záře, jež osvětlovala všechny světové strany, a zůstala ve své individuální totožnosti na nebi tak dlouho, dokud Kṛṣṇa nevyšel z tlamy zdechliny. Potom před zraky všech polobohů tato záře vstoupila do Kṛṣṇova těla.
Vidíme, že had jménem Aghāsura získal díky svému styku s Kṛṣṇou mukti, kdy vstoupil do Kṛṣṇova těla. Vstoupení do těla Kṛṣṇy se nazývá sāyujya-mukti, ale pozdější verše dokazují, že Aghāsura-stejně jako Dantavakra a další-získal sārūpya-mukti. To obšírně popsal Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura s odkazem na Vaiṣṇava-toṣaṇī od Śrīly Jīvy Gosvāmīho. Aghāsura dosáhl sārūpya-mukti a byl přemístěn na Vaikuṇṭhy, aby žil ve stejné čtyřruké podobě, jakou má Viṣṇu. Vysvětlení, jak se to stalo, lze shrnout takto:
Záře vyšla z těla krajty a byla očištěna-dosáhla duchovní śuddha-sattvy, stavu bez hmotného znečištění, neboť dokonce i po hadově smrti se v tomto těle nacházel Kṛṣṇa. Někdo může pochybovat a žasnout nad tím, že by takový démon, jenž napáchal tolik zla, mohl dosáhnout osvobození sārūpya či sāyujya. Kṛṣṇa je ale tak laskavý, že tyto pochybnosti rozehnal-před zraky všech polobohů nechal záři neboli individuální osobnost krajty nějaký čas čekat v její individuální totožnosti.
Kṛṣṇa je úplná záře a každá živá bytost je nedílnou částí této záře. Jak je zde dokázáno, záře každé živé bytosti je individuální. Nějaký čas ona záře setrvávala ve své individuální totožnosti vně démonova těla a nemísila se s celkovou září brahmajyoti. Záři Brahmanu nelze hmotnýma očima vidět, ale na důkaz toho, že každá živá bytost je individuální, nechal Kṛṣṇa tuto individuální záři po nějaký čas setrvávat vně démonova těla, aby ji každý mohl vidět. Potom Kṛṣṇa dokázal, že každý, koho zabije, dosáhne osvobození; ať už sāyujya, sārūpya, sāmīpya nebo jakéhokoliv jiného.
Osvobozením těch, kteří jednají na transcendentální úrovni lásky a náklonnosti, je však vimukti neboli zvláštní osvobození. Had tedy nejprve vstoupil do Kṛṣṇova vlastního těla a smísil se se září Brahmanu. Toto splynutí se nazývá sāyujya-mukti. Z pozdějších veršů se však dozvídáme, že Aghāsura dosáhl sārūpya-mukti. Sloka 38 uvádí, že získal stejné tělo, jako má Viṣṇu, a ve sloce 39 je rovněž jasně řečeno, že získal zcela duchovní tělo, jako má Nārāyaṇa. Na dvou nebo třech místech tedy Bhāgavatam potvrzuje, že Aghāsura obdržel sārūpya-mukti. Někdo tedy může namítat: Jak je možné, že splynul se září Brahmanu? Odpověď zní, že stejně jako Jaya a Vijaya po třech životech znovu dosáhli sārūpya-mukti a Pánovy společnosti, Aghāsura získal podobné osvobození jako oni.