SLOKA 43
vayaṁ dhanyatamā loke
guro ’pi kṣatra-bandhavaḥ
vayaṁ pibāmo muhus tvattaḥ
puṇyaṁ kṛṣṇa-kathāmṛtam
vayam—my jsme; dhanya-tamāḥ—nanejvýš požehnaní; loke—v tomto světě; guro—ó můj pane, můj duchovní učiteli; api—ačkoliv; kṣatra-bandhavaḥ—nejnižší z kṣatriyů (jelikož jsme nejednali jako kṣatriyové); yat—protože; pibāmaḥ—pijící; muhuḥ—stále; tvattaḥ—od tebe; puṇyam—ctnostný; kṛṣṇa-kathā-amṛtam—nektar v podobě kṛṣṇa-kathā.
“Ó můj pane a duchovní učiteli, i když jsme nejnižší z kṣatriyů, jsme požehnaní, protože máme příležitost od tebe neustále slyšet nektar vyprávění o ctnostných činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství.”
Ctnostné činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství jsou velice důvěrné. Obyčejně o nich není možné naslouchat, nemá-li člověk velké štěstí. Parīkṣit Mahārāja nazval sám sebe kṣatra-bandhavaḥ, což znamená “nejnižší z kṣatriyů”. Vlastnosti kṣatriyů jsou uvedeny v Bhagavad-gītě, a přestože je jednou z hlavních īśvara-bhāva, sklon vládnout, nepřísluší jim vládnout brāhmaṇům. Mahārāja Parīkṣit tedy litoval, že se chtěl vyvyšovat nad brāhmaṇy, za což byl proklet. Pokládal se za nejnižšího z kṣatriyů. Dānam īśvara-bhāvaś ca kṣātraṁ karma svabhāva-jam (Bg. 18.43). O tom, že Mahārāja Parīkṣit měl dobré kṣatriyské vlastnosti, nebylo pochyb. Když si však vzpomněl, jak pověsil brāhmaṇovi kolem krku mrtvého hada, coby oddaný o sobě s pokorou a lítostí mluvil jako o nejnižším z kṣatriyů. Každý žák má právo tázat se gurua na jakoukoliv důvěrnou službu a povinností gurua je svému žákovi tato důvěrná témata vysvětlit.