SLOKA 7-11
kecid veṇūn vādayanto
dhmāntaḥ śṛṅgāṇi kecana
kecid bhṛṅgaiḥ pragāyantaḥ
kūjantaḥ kokilaiḥ pare
vicchāyābhiḥ pradhāvanto
gacchantaḥ sādhu-haṁsakaiḥ
bakair upaviśantaś ca
nṛtyantaś ca kalāpibhiḥ
vikarṣantaḥ kīśa-bālān
ārohantaś ca tair drumān
vikurvantaś ca taiḥ sākaṁ
plavantaś ca palāśiṣu
sākaṁ bhekair vilaṅghantaḥ
saritaḥ srava-samplutāḥ
vihasantaḥ praticchāyāḥ
śapantaś ca pratisvanān
itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā
dāsyaṁ gatānāṁ para-daivatena
māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa
sākaṁ vijahruḥ kṛta-puṇya-puñjāḥ
kecit—někteří z nich; veṇūn—na flétny; vādayantaḥ—pískající; dhmāntaḥ—troubící; śṛṅgāṇi—na trubky z kravských rohů; kecana—někdo jiný; kecit—někdo; bhṛṅgaiḥ—se čmeláky; pragāyantaḥ—zpívající; kūjantaḥ—napodobující hlas; kokilaiḥ—kukaček; pare—jiní; vicchāyābhiḥ—letícími stíny; pradhāvantaḥ—někdo běžel za ptáky; gacchantaḥ—následující; sādhu—nádherné; haṁsakaiḥ—labutě; bakaiḥ—volavkami stojícími na jednom místě; upaviśantaḥ ca—sedící tiše s nimi; nṛtyantaḥ ca—a tančící; kalāpibhiḥ—s pávy; vikarṣantaḥ—vábící; kīśa-bālān—mladé opice; ārohantaḥ ca—lezoucí na; taiḥ—s opicemi; drumān—stromy; vikurvantaḥ ca—přesně je napodobující; taiḥ—s opicemi; sākam—společně; plavantaḥ ca—přelézající; palāśiṣu—po stromech; sākam—společně s; bhekaiḥ—žábami; vilaṅghantaḥ—skákající jako ony; saritaḥ—voda; srava-samplutāḥ—zmáčeli se ve vodě řeky; vihasantaḥ—smějící se; praticchāyāḥ—stínům; śapantaḥ ca—proklínající; pratisvanān—ozvěny svých hlasů; ittham—takto; satām—transcendentalistů; brahma-sukha-anubhūtyā—s Kṛṣṇou, jenž dává brahma-sukha (Kṛṣṇa je Parabrahman a je zdrojem své osobní záře); dāsyam—služebnický vztah; gatānām—oddaných, kteří přijali; para-daivatena—s Nejvyšší Osobností Božství; māyā-āśritānām—pro ty, kdo žijí v zajetí hmotné energie; nara-dārakeṇa—s Ním, který vypadá jako obyčejné dítě; sākam—společně; vijahruḥ—užívali si; kṛta-puṇya-puñjāḥ—všichni tito chlapci, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů.
Chlapci se věnovali různým hrám. Někteří pískali na flétny a jiní troubili na trubky z rohů. Někteří napodobovali bzučení čmeláků a jiní hlasy kukaček. Někteří hoši napodobovali letící ptáky tak, že běželi za jejich stíny na zemi, někteří napodobovali ladné pohyby a půvabné pózy labutí, jiní tiše usedali vedle volavek a další napodobovali tanec pávů. Někteří chlapci vábili mladé opice na stromech, někteří skákali na stromy jako opice, někteří se jako opice šklebili a jiní zase přeskakovali z větve na větev. Někteří chlapci šli k peřejím, kde společně s žábami skákali přes řeku, a smáli se, když ve vodě uviděli svůj odraz. Proklínali také ozvěny svých hlasů. Tak si pasáčkové hrávali s Kṛṣṇou, jenž je zdrojem záře Brahmanu pro jñānī, kteří chtějí s touto září splynout, jenž je Nejvyšší Osobností Božství pro oddané, kteří přijali, že jsou věčnými služebníky, a pro obyčejné lidi je jen dalším obyčejným dítětem. Pasáčkové krav, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů, se mohli s Nejvyšší Osobností Božství přátelit. Kdo může popsat jejich štěstí?
Śrīla Rūpa Gosvāmī doporučil: tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.4). Člověk může myslet na Kṛṣṇu jako na obyčejné dítě, jako na zdroj záře Brahmanu, jako na původ Paramātmy nebo jako na Nejvyšší Osobnost Božství, ale v každém případě by měl nějakým způsobem soustředit svou pozornost na Kṛṣṇovy lotosové nohy. To je také pokyn Bhagavad-gīty (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Śrīmad-Bhāgavatam nabízí nejsnadnější způsob, jak vejít do přímého styku s Kṛṣṇou. Īśvaraḥ sadyo hṛdy avarudhyate 'tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣanāt (Bhāg. 1.1.2). Když člověk zaměří alespoň trochu své pozornosti na Kṛṣṇu a na činnosti konané s vědomím Kṛṣṇy, umožní mu to bezprostředně dosáhnout nejvyšší dokonalosti života. To je záměr hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lokasyājānato vidvāṁś cakre sātvata-saṁhitām (Bhāg. 1.7.6). Tajemství úspěchu obyčejní lidé neznají, a proto nám Śrīla Vyāsadeva ze soucitu s ubohými dušemi v tomto hmotném světě-zvláště v současném věku Kali-dal Śrīmad-Bhāgavatam. Śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalaṁ yad vaiṣṇavānāṁ priyam (Bhāg. 12.13.18). Pro vaiṣṇavy, kteří jsou o něco pokročilejší a jsou si vědomi slávy a moci Pána, je Śrīmad-Bhāgavatam nejdražším védským spisem. Toto tělo musíme nakonec vyměnit (tathā dehāntara-prāptiḥ), a pokud nedbáme na Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam, nemůžeme vědět, jaké bude naše příští tělo. Ten, kdo se však drží těchto dvou knih-Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu-má jisté, že v příštím životě získá Kṛṣṇovu společnost (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna). Proto je šíření Śrīmad-Bhāgavatamu po celém světě velmi významnou činností pro dobro teologů, filozofů, transcendentalistů a yogīnů (yoginām api sarveṣām), jakož i obyčejných lidí. Janma-lābhaḥ paraḥ puṁsām ante nārāyaṇa-smṛtiḥ (Bhāg. 2.1.6)-pokud si nějakým způsobem dokážeme na konci života vzpomenout na Kṛṣṇu neboli Nārāyaṇa, náš život bude úspěšný.