SLOKA 25
go-gopīnāṁ mātṛtāsminn
āsīt snehardhikāṁ vinā
purovad āsv api hares
tokatā māyayā vinā
go-gopīnām—krav i gopī, starších pastevkyň; mātṛtā—mateřská něha; asmin—ke Kṛṣṇovi; āsīt—obyčejně byla; sneha—náklonnosti; ṛdhikām—jakékoliv zvětšení; vinā—bez; puraḥ-vat—jako předtím; āsu—u krav a gopī; api—ačkoliv; hareḥ—Kṛṣṇy; tokatā—Kṛṣṇa je můj syn; māyayā vinā—bez māyi.
Předtím, gopī cítily hned od začátku ke Kṛṣṇovi mateřskou lásku, která dokonce překonávala jejich lásku k vlastním synům. Rozlišovaly tedy v projevech své náklonnosti mezi Kṛṣṇou a svými syny, ale nyní tyto rozdíly zmizely.
Rozlišovat mezi svým synem a synem někoho jiného je přirozené. Mnoho starších žen cítí mateřskou něhu vůči cizím synům, ale přesto mezi nimi a svými syny vidí rozdíl. Nyní však starší gopī nedokázaly mezi svými syny a Kṛṣṇou rozlišit, neboť od té doby, co Brahmā jejich syny odnesl, se Kṛṣṇa expandoval do jejich podob. Prohloubená náklonnost matek ke svým synům, jimiž byl nyní Kṛṣṇa, byla tedy výsledkem zmatení podobného tomu, jež zažíval Brahmā. Předtím matky Śrīdāmy, Sudāmy, Subaly a dalších Kṛṣṇových přátel necítily navzájem ke svým synům stejnou náklonnost, ale nyní přistupovali ke všem chlapcům jako ke svým vlastním. Záměrem Śukadevy Gosvāmīho je vyložit toto prohloubení náklonnosti ve světle toho, jak Kṛṣṇa zmátl Brahmu, gopī, krávy a všechny ostatní.