SLOKA 30
dṛṣṭvātha tat-sneha-vaśo ’smṛtātmā
sa go-vrajo ’tyātmapa-durga-mārgaḥ
dvi-pāt kakud-grīva udāsya-puccho
’gād dhuṅkṛtair āsru-payā javena
dṛṣṭvā—když krávy spatřily telata pod sebou; atha—poté; tat-sneha-vaśaḥ—z nesmírné lásky k telatům; asmṛta-ātmā—jako kdyby se zapomněly; saḥ—to; go-vrajaḥ—stádo krav; ati-ātma-pa-durga-mārgaḥ—z nebývalé náklonnosti k telatům utíkaly svým hlídačům, i když byla cesta nerovná a tvrdá; dvi-pāt—páry nohou najednou; kakut-grīvaḥ—hrby hýbající se společně s krky; udāsya-pucchaḥ—zdvihající hlavy a ocasy; agāt—přiběhly; huṅkṛtaiḥ—hlasitě bučící; āsru-payāḥ—s mlékem prýštícím ze struků; javena—překotně.
Když krávy z kopce Govardhanu viděly svá telata, pocítily tak nesmírnou lásku, že zapomněly samy na sebe i na své hlídače, a přestože byla cesta nerovná, dychtivě běžely ke svým telatům. Každá z nich při běhu vypadala, jako kdyby měla jen jeden pár nohou. Plná vemena jim přetékala mlékem, hlavy a ocasy držely zdvižené a hrby se jim hýbaly společně s krky. Tak překotně doběhly ke svým telatům, aby je nakrmily.
Obvykle se telata a krávy pasou odděleně. Starší muži se starají o krávy a malé děti dohlížejí na telátka. Tentokrát se však stalo, že jakmile krávy spatřily svá telata pod kopcem Govardhanem, okamžitě zapomněly, kam patří. Rozběhly se a jako o překot běželi se zdviženými ocasy a se spojenýma předníma i zadníma nohama, dokud nebyly u svých telátek.