SLOKA 63
utthāyotthāya kṛṣṇasya
cirasya pādayoḥ patan
āste mahitvaṁ prāg-dṛṣṭaṁ
smṛtvā smṛtvā punaḥ punaḥ
utthāya utthāya—opětovně vstávající; kṛṣṇasya—Pána Kṛṣṇy; cirasya—po dlouhou dobu; pādayoḥ—u lotosových nohou; patan—padající na zem; āste—zůstával; mahitvam—vznešenost; prāk-dṛṣṭam—kterou předtím shlédl; smṛtvā smṛtvā—vzpomínající a vzpomínající; punaḥ punaḥ —znovu a znovu.
Pán Brahmā po dlouhou dobu znovu a znovu vstával a padal na zem u Kṛṣṇových lotosových nohou. Znovu a znovu vzpomínal na Pánovu vznešenost, které byl právě svědkem.
V jedné modlitbě je řečeno:
śrutim apare smṛtim itare
bhāratam anye bhajantu bhava-bhītāḥ
aham iha nandaṁ vande
yasyālīnde paraṁ brahma
“Ať druzí ve strachu z hmotné existence studují Védy, smṛti a Mahābhāratu, ale já budu uctívat Nandu Mahārāje, po jehož dvorku leze Nejvyšší Brahman. Nanda Mahārāja je tak vznešený, že Parabrahman u něho leze po dvorku, a proto budu uctívat jeho.” (Padyāvali 126)
Brahmā padal na zem v extázi. Byl přirozeně udiven přítomností Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, jenž vypadal úplně přesně jako lidské dítě. Chvějícím se hlasem tedy začal přednášet modlitby, neboť chápal, že před ním stojí Nejvyšší Osoba.