SLOKA 23
ekas tvam ātmā puruṣaḥ purāṇaḥ
satyaḥ svayaṁ-jyotir ananta ādyaḥ
nityo ’kṣaro ’jasra-sukho nirañjanaḥ
pūrṇādvayo mukta upādhito ’mṛtaḥ
ekaḥ — jediný; tvam — Ty; ātmā — Nejvyšší Duše; puruṣaḥ — Nejvyšší Osoba; purāṇaḥ — nejstarší; satyaḥ — Absolutní Pravda; svayam-jyotiḥ — projevený sám ze sebe; anantaḥ — bez konce; ādyaḥ — bez počátku; nityaḥ — vĕčný; akṣaraḥ — nezničitelný; ajasra-sukhaḥ — jehož štĕstí nemůže nic překazit; nirañjanaḥ — neznečištĕný; pūrṇa — úplný; advayaḥ — nemající druhého; muktaḥ — prostý; upādhitaḥ — všech hmotných označení; amṛtaḥ — nesmrtelný.
Jsi jediná Nejvyšší Duše, prvotní Nejvyšší Osobnost, Absolutní Pravda – projevený sám ze sebe, bez konce a bez počátku. Jsi vĕčný a neklesající, dokonalý a úplný, nemáš žádného soupeře a jsi prostý všech hmotných označení. Tvé štĕstí nemůže nic překazit a nijak se Tĕ netýká znečištĕní hmotou. Jsi zkrátka nezničitelný nektar nesmrtelnosti.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, jak jednotlivé výrazy v tomto verši názornĕ ukazují, že transcendentální tĕlo Pána Kṛṣṇy nemá charakteristiky hmotných tĕl. Všechna hmotná tĕla procházejí šesti fázemi, jimiž jsou zrození, růst, zralost, rozmnožování se, chřadnutí a zánik. Pán Kṛṣṇa však nepodstupuje hmotné zrození, neboť je sám původní realitou, což zde jasnĕ vyjadřuje slovo ādya, „původní“. My se rodíme hmotným způsobem v určité hmotné atmosféře, v hmotných tĕlech, která jsou sloučeninami různých hmotných prvků. Jelikož Pán Kṛṣṇa existoval dávno před stvořením jakékoliv hmotné atmosféry či prvku, Jeho transcendentálního tĕla se hmotné zrození nemůže týkat.
Podobnĕ slovo pūrṇa, „úplný“, vyvrací představu, že by Pán Kṛṣṇa mohl růst, neboť existuje vždy ve své úplnosti. Když hmotné tĕlo dosahuje zralosti, človĕk si už nemůže užívat tak, jako když byl mladý, ale zde slova ajasra-sukha, „zažívající štĕstí, které nemůže nic překazit“, vyjadřují, že tĕlo Pána Kṛṣṇy nikdy nedosahuje takzvaného středního vĕku, neboť je stále plné mladistvé duchovní blaženosti. Slovo akṣara, „neslábnoucí“, vylučuje možnost, že by tĕlo Pána Kṛṣṇy stárlo či chřadlo, a slovo amṛta, „nesmrtelný“, nepřipouští, že by mohl zemřít.
Jinak řečeno, Kṛṣṇova transcendentálního tĕla se netýkají promĕny hmotných tĕl. Pán však tvoří nesčetné množství svĕtů a expanduje se jako nespočet živých bytostí. Takzvané Pánovo rozmnožování se je ale úplnĕ duchovní a neprobíhá v určité fázi tĕlesné existence; je totiž výrazem Pánova vĕčného sklonu expandovat svou duchovní blaženost a slávu.
Ve śruti Pán říká: pūrvam evāham ihāsam – „Na počátku jsem existoval jen Já sám“. Proto je zde nazván puruṣaḥ purāṇaḥ, „prvotní poživatel“. Tento původní puruṣa se expanduje jako Nadduše a vstupuje do každé živé bytosti. Přesto je v konečném smyslu Absolutní Pravdou, Kṛṣṇou, jak uvádí Gopāla-tāpanī Upaniṣad: yaḥ sākṣāt para-brahmeti govindaṁ sac-cid-ānanda-vigrahaṁ vṛndāvana-sura-bhūruha-talāsīnam. „Osobnost Absolutní Pravdy je Govinda, jenž má vĕčnou podobu blaženosti a poznání a jenž sedí pod stinnými stromy přání ve Vṛndāvanu.“ Tato Absolutní Pravda přesahuje hmotnou nevĕdomost a dokonce i bĕžné duchovní poznání, což uvádí tatáž Gopāla-tāpanī śruti: vidyāvidyābhyāṁ bhinnaḥ. Svrchovanost Pána Kṛṣṇy tedy prosazuje védská literatura mnoha způsoby a zde ji potvrzuje sám Pán Brahmā.