SLOKA 27
tvām ātmānaṁ paraṁ matvā
param ātmānam eva ca
ātmā punar bahir mṛgya
aho ’jña-janatājñatā
tvām — Ty; ātmānam — skutečné vlastní já; param — nĕco jiného; matvā — myslící si; param — nĕco jiného; ātmānam — Tebe; eva — jistĕ; ca — také; ātmā — Nejvyšší Já; punaḥ — opĕt; bahiḥ — vnĕ; mṛgyaḥ — je třeba hledat; aho — ó; ajña — nevĕdomých; janatā — osob; ajñatā — nevĕdomost.
Jen pohleď na pošetilost nevĕdomých, kteří Tĕ považují za nĕjaký další projev iluze a kteří si myslí, že vlastním já, kterým jsi ve skutečnosti Ty, je nĕco jiného, hmotné tĕlo. Mají za to, že nejvyšší duši je třeba hledat nĕkde vnĕ Tvé svrchované osobnosti.
Pán Brahmā žasne nad naprostou nevĕdomostí podmínĕných duší, které považují svrchované duchovní tĕlo Pána Kṛṣṇy za hmotné. Jelikož nechápou duchovní podobu Pána, považují i svá hmotná tĕla za své vlastní já, a proto soudí, že duchovní realitu lze nalézt nĕkde mimo svrchovanou osobnost Pána Kṛṣṇy. Tito pošetilci nĕkdy pokládají Pána Kṛṣṇu za jednu z mnoha individuálních duší, které společnĕ tvoří jednolité neosobní duchovní jsoucno. Tito spekulanti bohužel nemají zájem naslouchat samotnému Pánu či jeho autorizovaným představitelům, jako je Pán Brahmā. Jelikož svévolnĕ spekulují o povaze Nejvyššího, nakonec dospĕjí do stavu zmatení a nevĕdomosti, který vzletnĕ popisují jako „tajemství života“.