SLOKA 3
jñāne prayāsam udapāsya namanta eva
jīvanti san-mukharitāṁ bhavadīya-vārtām
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo ’jita jito ’py asi tais tri-lokyām
jñāne — o poznání; prayāsam — úsilí; udapāsya — poté, co zcela zanechali; namantaḥ — klanící se; eva — jednoduše; jīvanti — žijí; sat-mukharitām — pronášená čistými oddanými; bhavadīya-vārtām — témata o Tobĕ; sthāne — ve svém hmotném postavení; sthitāḥ — setrvávající; śruti-gatām — vyslechnutá; tanu — svým tĕlem; vāk — slovy; manobhiḥ — a myslí; ye — kdo; prāyaśaḥ — vĕtšinou; ajita — ó nepřemožitelný; jitaḥ — přemožený; api — nicménĕ; asi — stáváš se; taiḥ — jimi; tri-lokyām — ve třech svĕtech.
Ti, kdo zavrhují rozvoj spekulativního poznání a svým tĕlem, slovy a myslí vzdávají veškerou úctu popisům Tvé osobnosti a Tvých činností, přičemž tĕmto vyprávĕním – v podání Tebe osobnĕ nebo Tvých čistých oddaných – zasvĕcují celý svůj život, zatímco setrvávají ve svém zavedeném společenském postavení, si Tĕ nepochybnĕ podrobí, třebaže jsi jinak nepřemožitelný kýmkoliv ve třech svĕtech.
Zde slovo udapāsya jasnĕ vyjadřuje, že by se nikdo nemĕl ani v nejmenším snažit poznat Absolutní Pravdu pomocí mentální spekulace, neboť to nevyhnutelnĕ vede k nedokonalému, neosobnímu pojetí Boha. Slovo jīvanti vyjadřuje, že oddaný, který neustále naslouchá o Pánu Kṛṣṇovi, půjde zpátky domů, zpátky k Bohu, i kdyby nebyl schopný dĕlat nic jiného než zůstávat naživu a naslouchat rozpravám o Pánu.
Śrīla Sanātana Gosvāmī vysvĕtlil slova tanu-vāṅ-manobhiḥ („tĕlem, slovy a myslí“) třemi způsoby. Co se týče oddaných, ti dokáží svým tĕlem, slovy a myslí přemoci Pána Kṛṣṇu. Dosahují dokonalosti vĕdomí Kṛṣṇy a mohou se rukama dotýkat Jeho lotosových nohou, slovy Ho mohou volat, aby přišel, a jednoduše tím, že na Nĕho myslí, se s Ním v mysli mohou přímo setkávat.
V případĕ neoddaných se slova tanu-vāṅ-manobhiḥ pojí se slovem ajita, „nepřemožený“, a vyjadřují, že ti, kdo se nevĕnují láskyplné službĕ Pánu Kṛṣṇovi, nemohou přemoci Absolutní Pravdu svou tĕlesnou silou, výřečností ani mentální schopností. Přes všechno jejich úsilí jim zůstává nejvyšší pravda nedosažitelná.
Ve spojení se slovem jitaḥ, „přemožený“, slova tanu-vāṅ-manobhiḥ naznačují, že čistí oddaní Pána Kṛṣṇy přemáhají Jeho tĕlo, slova a mysl. Tĕlo Pána Kṛṣṇy je přemožené proto, že se neustále zdržuje v blízkosti svých oddaných, Jeho slova jsou přemožená proto, že neustále opĕvuje slávu svých oddaných, a Jeho mysl je přemožená proto, že stále myslí na své milující oddané.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura spojuje slova tanu-vāṅ-manobhiḥ se slovem namantaḥ, „klanící se“. Vysvĕtluje, že oddaní mohou plnĕ využít transcendentálních témat o Pánovi tím, že jim budou tĕlem, slovy i myslí vzdávat veškerou úctu. Používat tĕlo znamená dotýkat se rukama a hlavou zemĕ při skládání poklon námĕtům o Pánu, používat slova znamená opĕvovat transcendentální písma, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a také oddané, kteří šíří poselství tĕchto písem, a používat mysl znamená pociťovat při naslouchání transcendentálním tématům o Pánu velkou úctu a blaženost. Takto může upřímný oddaný, který nahromadil byť jen malé množství transcendentálního poznání o Pánu Kṛṣṇovi, Pána přemoci a vrátit se domů, zpátky k Bohu, aby vĕčnĕ žil v Jeho blízkosti.