SLOKA 36
tāvad rāgādayaḥ stenās
tāvat kārā-gṛhaṁ gṛham
tāvan moho ’ṅghri-nigaḍo
yāvat kṛṣṇa na te janāḥ
tāvat — tak dlouho; rāga-ādayaḥ — připoutanost ke hmotĕ a tak dále; stenāḥ — zlodĕji; tāvat — tak dlouho; kārā-gṛham — vĕzení; gṛham — domov; tāvat — tak dlouho; mohaḥ — omámenost rodinnou náklonností; aṅghri — na jejich nohách; nigaḍaḥ — okovy; yāvat — dokud; kṛṣṇa — ó Pane Kṛṣṇo; na — nestanou se; te — Tvými (oddanými); janāḥ — jakékoliv osoby.
Můj milý Pane Kṛṣṇo, dokud se lidé nestanou Tvými oddanými, jejich hmotná pouta a touhy zůstanou zlodĕji, jejich domovy zůstanou vĕzeními a jejich pocity náklonnosti ke členům rodiny zůstanou okovy na nohách.
Navenek vypadají obyvatelé Vṛndāvanu, sídla Pána Kṛṣṇy, jako prostí hospodáři, kteří se vĕnují bĕžným činnostem, jako je pasení krav, vaření, výchova dĕtí a konání náboženských obřadů. Jenže všechny tyto jejich činnosti jsou intenzívnĕ zapojené do láskyplné služby Pánu Kṛṣṇovi. Obyvatelé Vṛndāvanu dĕlají vše s čistým vĕdomím Kṛṣṇy, a tak setrvávají na nejvznešenĕjší úrovni osvobozeného života. Jinak tytéž činnosti konané bez vĕdomí Kṛṣṇy tvoří obyčejná pouta k hmotnému svĕtu.
Nemĕli bychom si tedy špatnĕ vykládat vznešené postavení obyvatel Vṛndāvanu a zároveň bychom si o sobĕ nemĕli myslet, že jsme velmi zbožní, když jen konáme bĕžné domácí povinnosti s velkým nadšením, jenže bez vĕdomí Kṛṣṇy. Když zamĕřujeme vášnivou připoutanost na svou rodinu a společnost, jsme zcela odchýlení od cesty rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy. Když však svou rodinu zapojujeme do láskyplné služby Pánu, naše snahy vynakládané na její zaopatření se stávají nedílnou částí našich pokrokových duchovních povinností.
Když se tedy zamyslíme nad neobyčejným postavením obyvatel Vṛndāvanu, můžeme vidĕt, že nejdůležitĕší kvalitou jejich životů je čisté vĕdomí Kṛṣṇy – to, že s láskou slouží Pánu beze stopy hmotných tužeb nebo mentální spekulace. Taková láskyplná služba původní Osobnosti Božství okamžitĕ vytváří atmosféru Śrī Vṛndāvan-dhāmu, království Boha.