SLOKA 50
śrī-śuka uvāca
sarveṣām api bhūtānāṁ
nṛpa svātmaiva vallabhaḥ
itare ’patya-vittādyās
tad-vallabhatayaiva hi
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; sarveṣām — pro všechny; api — vskutku; bhūtānām — stvořené živé bytosti; nṛpa — ó králi; sva-ātmā — vlastní já; eva — jistĕ; vallabhaḥ — nejdražší; itare — jiné; apatya — dĕti; vitta — bohatství; ādyāḥ — a tak dále; tat — tohoto vlastního já; vallabhatayā — založené na cennosti; eva hi — jistĕ.
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, každé stvořené bytosti je nejdražší její vlastní já. Všechno ostatní – dĕti, bohatství a tak dále – je pro ni cenné jen proto, že si cení svého vlastního já.
Moderní myslitelé jsou nĕkdy bezradní, když studují psychologii morálního chování. Ačkoliv má každá živá bytost sklon k sebezáchovĕ, jak je uvedeno zde, nĕkdy osoba dobrovolnĕ obĕtuje svůj zjevný zájem ve prospĕch lidumilného či vlasteneckého jednání, například dává peníze pro dobro druhých nebo položí život v zájmu státu. Toto takzvanĕ nesobecké jednání se zdá být v rozporu s principem hmotné sebestřednosti a sebezáchovy.
Jak ale vysvĕtluje tento verš, živá bytost slouží své společnosti, zemi, rodinĕ a tak dále jen proto, že tyto cíle její náklonnosti představují rozšířené pojetí falešného ega. Vlastenec se vidí jako velký služebník velké zemĕ, a tak obĕtuje svůj život, aby uspokojil své egoistické cítĕní. Rovnĕž je známá pravda, že muži působí velké potĕšení myšlenka, že obĕtuje všechno pro potĕšení své drahé ženy a dĕtí. Človĕk získává velké egoistické uspokojení, když se vidí jako nesobecký dobrodinec své takzvané rodiny a společnosti. Je tedy připravený dokonce i položit život, když tím bude jeho falešné ego ve své pýše uspokojené. Toto zdánlivĕ rozporuplné počínání je jen další ukázkou pomatenosti hmotného života, který nemá hlavu ani patu, neboť je projevem naprosté nevĕdomosti co se týče nehmotné duše.