SLOKA 27
evaṁ suhṛd-vacaḥ śrutvā
suhṛt-priya-cikīrṣayā
prahasya jagmatur gopair
vṛtau tālavanaṁ prabhū
evam — takto; suhṛt — svých přátel; vacaḥ — slova; śrutvā — když slyšeli; suhṛt — svým přátelům; priya — potĕšení; cikīrṣayā — chtĕjící poskytnout; prahasya — se smíchem; jagmatuḥ — oba šli; gopaiḥ — pasáčky; vṛtau — obklopení; tāla-vanam — do lesa Tāla; prabhū — dva Pánové.
Když Kṛṣṇa a Balarāma slyšeli slova svých drahých společníků, zasmáli se a s touhou je potĕšit se v doprovodu přátel pasáčků vydali do Tālavanu.
Pán Kṛṣṇa uvažoval: „Jak by mohl být pouhý osel tak tĕžkým soupeřem?“ Proto se nad žádostí svých přátel zasmál. Pán Kapila uvádí ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.28.32): hāsaṁ harer avanatākhila-loka-tīvra-śokāśru-sāgara-viśoṣaṇam aty-udāram: „Yogī má podobnĕ meditovat o nejshovívavĕjším úsmĕvu Pána Śrī Hariho, který všem, kdo se Mu klaní, vysouší oceán slz pocházející z velkého smutku.“ Pro povzbuzení svých přátel se tedy Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma zasmáli a okamžitĕ se s nimi vypravili do lesa Tāla.