SLOKA 4
sa tatra tatrāruṇa-pallava-śriyā
phala-prasūnoru-bhareṇa pādayoḥ
spṛśac chikhān vīkṣya vanaspatīn mudā
smayann ivāhāgra-jam ādi-pūruṣaḥ
saḥ — On; tatra tatra — všude kolem; aruṇa — načervenalých; pallava — poupat; śrīyā — s krásou; phala — plodů; prasūna — a kvĕtů; uru-bhareṇa — s tĕžkým břemenem; pādayoḥ — Jeho nohou; spṛśat — dotýkající se; śikhān — špičkami svých vĕtví; vīkṣya — když vidĕl; vanaspatīn — důstojné stromy; mudā — s radostí; smayan — smĕjící se; iva — témĕř; āha — promluvil; agra-jam — ke svému staršímu bratrovi, Pánu Balarāmovi; ādi-pūruṣaḥ — prvotní Nejvyšší Pán.
Prvotní Pán vidĕl, že se majestátní stromy se svými krásnými načervenalými poupaty a tĕžkým břemenem plodů a kvĕtů sklánĕjí, aby se špičkami svých vĕtví dotkly Jeho nohou. Proto se mírnĕ usmál a promluvil ke svému staršímu bratrovi.
Slova mudā smayann iva vyjadřují, že Pán Kṛṣṇa mĕl žertovnou náladu. Vĕdĕl, že stromy se ve skutečnosti sklánĕjí proto, aby Ho uctívaly. V přátelském veselém rozpoložení za to ale Pán v následujícím verši přičítá zásluhy svému bratru Balarāmovi.