SLOKA 18
te tatra tatrābja-yavāṅkuśāśani-
dhvajopapannāni padāni viś-pateḥ
mārge gavām anya-padāntarāntare
nirīkṣamāṇā yayur aṅga satvarāḥ
te — oni; tatra tatra — tu a tam; abja — s lotosovým kvĕtem; yava — zrnem ječmene; aṅkuśa — tyčí na pohánĕní slonů; aśani — bleskem; dhvaja — a praporkem; upapannāni — ozdobené; padāni — stopy; viṭ-pateḥ — Pána Kṛṣṇy, vládce společenství pastevců; mārge — na cestĕ; gavām — krav; anya-pada — dalšími stopami; antara-antare — rozptýlené mezi; nirīkṣamāṇāḥ — vidící; yuyuḥ — šli; aṅga — můj milý králi; sa-tvarāḥ — rychle.
Stopy Pána Kṛṣṇy, vládce společenství pastevců, nesly znaky lotosového kvĕtu, zrna ječmene, tyče na pohánĕní slonů, blesku a praporku. Můj milý králi Parīkṣite, obyvatelé Vṛndāvanu sledovali Jeho stopy na cestĕ mezi otisky kravských kopyt a rychle bĕželi podle nich.
Śrīla Sanātana Gosvāmī komentuje takto: „Pán Kṛṣṇa šel po cestĕ již před nĕjakým časem. Proč Jeho stopy, kolem nichž byly stopy krav, pasáčků a tak dále, tedy nebyly rozmazané a smetené? Proč nebyly Jeho stopy zahlazené stopami zvířat a ptáků žijících ve vṛndāvanském lese? Odpovĕď naznačuje slovo viś-pati, vládce společenství pastevců. Jelikož Pán Kṛṣṇa je skutečným bohatstvím všech živých bytostí, všichni obyvatelé vrajského lesa vždy pečlivĕ uchovávali Jeho stopy jako velké poklady, přímo jako ozdoby zemĕ. Žádná bytost ve Vṛndāvanu by tedy nikdy nešlapala po stopách Pána Kṛṣṇy.“