SLOKA 19
antar hrade bhujaga-bhoga-parītam ārāt
kṛṣṇaṁ nirīham upalabhya jalāśayānte
gopāṁś ca mūḍha-dhiṣaṇān paritaḥ paśūṁś ca
saṅkrandataḥ parama-kaśmalam āpur ārtāḥ
antaḥ — v; hrade — jezeře; bhujaga — hada; bhoga — tĕlem; parītam — obtočeného; ārāt — z dálky; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; nirīham — nehýbajícího se; upalabhya — když vidĕli; jala-āśaya — vodĕ; ante — ve; gopān — pasáčky; ca — a; mūḍha-dhiṣaṇān — v bezvĕdomí; paritaḥ — okolo; paśūn — zvířata; ca — a; saṅkrandataḥ — naříkající; parama-kaśmalam — nejvyšší zmatek; āpuḥ — prožívali; ārtāḥ — nešťastní.
Jak pospíchali cestou k řece Yamunĕ, z dálky vidĕli, že Kṛṣṇa je v jezeře obtočený černým hadem a nehýbe se. Dále vidĕli, že pasáčci upadli do bezvĕdomí a že zvířata stojí okolo a naříkají pro Kṛṣṇu. Pohled na to vše uvrhl obyvatele Vṛndāvanu do zármutku a zmatku.
Ve svém smutku a zdĕšení chtĕli obyvatelé Vṛndāvanu přijít na to, zda Kāliya násilím odtáhl mladého Kṛṣṇu ze břehu do vody, nebo zda tam Kṛṣṇa skočil sám a padl hadovi do spárů. Nedokázali pochopit, co se stalo, a Kṛṣṇovi přátelé pasáčci jim nemohli nic říct, protože byli v bezvĕdomí. Krávy a telátka naříkaly pro Kṛṣṇu, a tak byla celá situace zdrcující a uvádĕla obyvatele Vṛndāvanu do stavu šoku a paniky.