SLOKA 21
tāḥ kṛṣṇa-mātaram apatyam anupraviṣṭāṁ
tulya-vyathāḥ samanugṛhya śucaḥ sravantyaḥ
tās tā vraja-priya-kathāḥ kathayantya āsan
kṛṣṇānane ’rpita-dṛśo mṛtaka-pratīkāḥ
tāḥ — ty ženy; kṛṣṇa-mātaram — Kṛṣṇovu matku (Yaśodu); apatyam — na svého syna; anupraviṣṭām — upírající zraky; tulya — stejnĕ; vyathāḥ — trpící; samanugṛhya — zatímco pevnĕ držely; śucaḥ — záplavy zármutku; sravantyaḥ — ronící; tāḥ tāḥ — každá z nich; vraja-priya — o miláčkovi Vraji; kathāḥ — příbĕhy; kathayantyaḥ — vyprávĕjící; āsan — stály; kṛṣṇa-ānane — tváři Pána Kṛṣṇy; arpita — vĕnované; dṛśaḥ — jejich oči; mṛtaka — mrtvoly; pratīkāḥ — připomínající.
I když byly starší gopī stejnĕ zoufalé jako ona a ronily záplavy slz lítosti, musely silou držet Kṛṣṇovu matku, jejíž vĕdomí bylo zcela pohroužené do jejího syna. Tyto gopī stály jako mrtvoly, s očima upřenýma na Jeho tvář, a střídaly se ve vyprávĕní zábav miláčka Vraji.