SLOKA 30
tac-citra-tāṇḍava-virugna-phaṇā-sahasro
raktaṁ mukhair uru vaman nṛpa bhagna-gātraḥ
smṛtvā carācara-guruṁ puruṣaṁ purāṇaṁ
nārāyaṇaṁ tam araṇaṁ manasā jagāma
tat — Jeho; citra — úžasným; tāṇḍava — mocným tancem; virugna — polámaných; phaṇā-sahasraḥ — jeho tisíc kápí; raktam — krev; mukhaiḥ — z tlam; uru — hojnĕ; vaman — zvracející; nṛpa — ó králi Parīkṣite; bhagna-gātraḥ — s rozdrcenými údy; smṛtvā — poté, co si vzpomnĕl; cara-acara — všech pohyblivých a nehybných bytostí; gurum — na duchovního mistra; puruṣam — Osobnost Božství; purāṇam — pradávného; nārāyaṇam — Pána Nārāyaṇa; tam — u Nĕho; araṇam — útočištĕ; manasā — v mysli; jagāma — vyhledal.
Můj milý králi Parīkṣite, úžasný, mocný tanec Pána Kṛṣṇy podupal a polámal všech tisíc Kāliyových kápí. Tehdy had, jenž z tlamy zvracel spoustu krve, konečnĕ poznal ve Śrī Kṛṣṇovi vĕčnou Osobnost Božství, nejvyššího mistra všech pohyblivých i nehybných bytostí, Śrī Nārāyaṇa. Proto v mysli vyhledal u Pána útočištĕ.
V šestnácté kapitole prvního dílu knihy Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda poukazuje na to, že předtím Kāliya zvracel jed, ale nyní byly jeho zásoby jedu vyčerpané a začal zvracet krev. Tak se zbavil ohavného znečištĕní v srdci, které se projevovalo jako hadí jed. Velmi významné je zde slovo smṛtvā, „když si vzpomnĕl“. Kāliyovy manželky byly ve skutečnosti upřímné oddané Pána Kṛṣṇy a podle ācāryů se často snažily svého manžela přesvĕdčit, aby se Mu odevzdal. Když byl Kāliya nakonec stižen nesnesitelnou bolestí, vzpomnĕl si na doporučení svých manželek a vyhledal útočištĕ u Pána. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že Kāliyovým úhlavním nepřítelem byl tradičnĕ Garuḍa, přepravce Viṣṇua. Nyní si však Kāliya uvĕdomil, že bojuje s protivníkem, který je tisícekrát silnĕjší než Garuḍa a může to tedy být jedinĕ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Proto Kāliya přijal u Pána Kṛṣṇy útočištĕ.