SLOKA 32
tās taṁ su-vigna-manaso ’tha puraskṛtārbhāḥ
kāyaṁ nidhāya bhuvi bhūta-patiṁ praṇemuḥ
sādhvyaḥ kṛtāñjali-puṭāḥ śamalasya bhartur
mokṣepsavaḥ śaraṇa-daṁ śaraṇaṁ prapannāḥ
tāḥ — ony, manželky Kāliyi; tam — Jemu; su-vigna — velmi rozrušené; manasaḥ — jejich mysli; atha — potom; puraḥ-kṛta — stavĕjící před sebe; arbhāḥ — své dĕti; kāyam — svá tĕla; nidhāya — pokládající; bhuvi — na zem; bhūta-patim — Pánovi všech tvorů; praṇemuḥ — poklonily se; sādhvyaḥ — zbožné ženy; kṛta-añjali-puṭāḥ — s prosebnĕ sepjatýma rukama; śamalasya — který byl hříšný; bhartuḥ — manžela; mokṣa — osvobození; īpsavaḥ — přející si; śaraṇa-dam — na toho, kdo skýtá útočištĕ; śaraṇam — pro útočištĕ; prapannāḥ — obrátily se.
Ty zbožné ženy mĕly velmi rozrušené mysli. Postavily před sebe své dĕti a pak se poklonily Pánu všeho tvorstva tak, že se celými tĕly položily na zem. Přály si osvobození svého hříšného manžela a útočištĕ u Nejvyššího Pána, jenž skýtá konečné útočištĕ, a tak sepjaly ruce k modlitbĕ a obrátily se na Nĕho.