SLOKA 34
anugraho ’yaṁ bhavataḥ kṛto hi no
daṇḍo ’satāṁ te khalu kalmaṣāpahaḥ
yad dandaśūkatvam amuṣya dehinaḥ
krodho ’pi te ’nugraha eva sammataḥ
anugrahaḥ — milost; ayam — tato; bhavataḥ — Tebou; kṛtaḥ — prokázaná; hi — jistĕ; naḥ — nám; daṇḍaḥ — potrestání; asatām — zloduchů; te — Tebou; khalu — jistĕ; kalmaṣa-apahaḥ — odstranĕní jejich znečištĕní; yat — protože; dandaśūkatvam — podobu hada; amuṣya — tohoto Kāliyi; dehinaḥ — podmínĕné duše; krodhaḥ — hnĕv; api — dokonce i; te — Tvůj; anugrahaḥ — jako milost; eva — ve skutečnosti; sammataḥ — je přijímán.
Svým jednáním nám zde ve skutečnosti prokazuješ milost, neboť trest, který udílíš zloduchům, nepochybnĕ odstraňuje všechno jejich znečištĕní. Jelikož tato podmínĕná duše, náš manžel, je tak hříšná, že dostala tĕlo hada, musíme Tvůj hnĕv vůči nĕmu chápat jako Tvou milost.
Śrīla Madhvācārya v této souvislosti podotýká, že když zbožná osoba v tomto svĕtĕ trpí, uvĕdomuje si: „Tento trest, který mi Nejvyšší Pán vymĕřil, je ve skutečnosti Jeho bezpříčinná milost.“ Závistiví lidé Mu však i poté, co je Pán pro jejich očištĕní potrestal, nadále závidĕjí a chovají vůči Nĕmu zášť, a kvůli tomuto postoji stále nejsou schopni pochopit Absolutní Pravdu.