SLOKA 35
tapaḥ sutaptaṁ kim anena pūrvaṁ
nirasta-mānena ca māna-dena
dharmo ’tha vā sarva-janānukampayā
yato bhavāṁs tuṣyati sarva-jīvaḥ
tapaḥ — askeze; su-taptam — řádnĕ vykonaná; kim — jaká; anena — tímto Kāliyou; pūrvam — v předchozích životech; nirasta-mānena — oproštĕným od pýchy; ca — a; māna-dena — vzdávajícím úctu druhým; dharmaḥ — náboženská povinnost; atha vā — nebo snad; sarva-jana — vůči všem; anukampayā — se soucitem; yataḥ — čím; bhavān — Ty, vznešený; tuṣyati — jsi uspokojen; sarva-jīvaḥ — zdroj života všech bytostí.
Provádĕl snad náš manžel v nĕkterém předchozím životĕ pečlivĕ askezi s myslí prostou pýchy a plnou úcty ke druhým? To proto Tĕ potĕšil? Nebo snad v nĕkterém svém dřívĕjším životĕ pečlivĕ konal náboženské povinnosti se soucitem ke všem živým bytostem, a proto jsi s ním Ty, živote všech živých bytostí, nyní spokojený?
Śrīla Prabhupāda ve své knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství v šestnácté kapitole 1. dílu komentuje: „Nāgapatnī potvrzují, že nikdo nemůže přijít do styku s Kṛṣṇou, aniž by ve svých předešlých životech vykonával zbožné činnosti spojené s oddanou službou. Pán Caitanya radil ve své Śikṣāṣṭace, aby se každý zamĕstnal oddanou službou tak, že bude pokornĕ zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, bude se považovat za nižšího než tráva na ulici, nebude očekávat úctu pro sebe, ale bude vzdávat veškerou úctu druhým. Nāgapatnī překvapilo, že ačkoliv mĕl Kāliya hadí tĕlo jako výsledek ohavných hříšných činností, zároveň se dostal do tak úzkého styku s Pánem, že se Pánovy lotosové nohy dotýkaly jeho kápí. To zajisté nemohl být obyčejný výsledek zbožných činností. Tyto dvĕ protikladné skutečnosti je udivily.“