SLOKA 44
namaḥ pramāṇa-mūlāya
kavaye śāstra-yonaye
pravṛttāya nivṛttāya
nigamāya namo namaḥ
namaḥ — poklony; pramāṇa — smĕrodatných důkazů; mūlāya — základu; kavaye — autorovi; śāstra — zjevených písem; yonaye — zdroji; pravṛttāya — jež povzbuzují k uspokojování smyslů; nivṛttāya — jež povzbuzují k odříkání; nigamāya — Jemu, jenž je původem obou druhů písem; namaḥ namaḥ — opakované poklony.
Znovu a znovu se klaníme Tobĕ, jenž jsi základem všech smĕrodatných důkazů, jenž jsi autorem a konečným zdrojem zjevených písem a jenž se projevuješ v tĕch védských textech, které povzbuzují k uspokojování smyslů, i v tĕch, které povzbuzují ke zřeknutí se hmotného svĕta.
Kdybychom nemĕli schopnosti vnímání a poznávání, nebylo by možné předávat důkazy, a kdybychom nemĕli sklony vĕřit určitým druhům důkazů, nemohlo by docházet k přesvĕdčování. Všechny tyto procesy – vnímání, poznávání, přesvĕdčování a předávání – probíhají působením různých energií Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je sám nejvĕtším učencem a intelektuálem. To On projevuje transcendentální písma v srdcích velkých oddaných jako Brahmā a Nārada a navíc sestupuje jako Vedavyāsa, sestavitel všeho védského poznání. Pán mnoha různými způsoby vytváří rozmanitá náboženská písma, jež postupnĕ, přes různá stádia návratu, přivádĕjí podmínĕné duše do království Boha.