SLOKA 22
tata utthāya sambhrāntā
dahyamānā vrajaukasaḥ
kṛṣṇaṁ yayus te śaraṇaṁ
māyā-manujam īśvaram
tataḥ — potom; utthāya — když se probudili; sambhrāntāḥ — rozrušení; dahyamānāḥ — kterým hrozilo uhoření; vraja-okasaḥ — lidé z Vraji; kṛṣṇam — ke Kṛṣṇovi; yayuḥ — šli; te — oni; śaraṇam — vyhledat útočištĕ; māyā — působením své energie; manujam — jenž vypadal jako lidská bytost; īśvaram — Nejvyšší Osobnosti Božství.
Tehdy se obyvatelé Vṛndāvanu probudili a byli velmi rozrušení z velkého ohnĕ, který jim hrozil uhořením. Vyhledali proto útočištĕ u Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, jenž díky své duchovní energii vypadal jako obyčejná lidská bytost.
Śruti neboli védské mantry uvádĕjí: svarūpa-bhūtayā nitya-śaktyā māyākhyayā – „Pánova vĕčná energie zvaná māyā vždy patří k Jeho původní podobĕ.“ Vĕčné duchovní tĕlo Nejvyššího Pána má tedy v sobĕ nekonečnou energii, která bez námahy řídí veškerou existenci podle vševĕdoucí touhy Absolutní Pravdy. Obyvatelé Vṛndāvanu vyhledali útočištĕ u Kṛṣṇy s myšlenkou: „Tento požehnaný chlapec bude jistĕ Bohem zplnomocnĕný k tomu, aby nás zachránil.“ Vzpomínali na slova mudrce Gargy Muniho, která pronesl bĕhem obřadu u příležitosti narození Pána Kṛṣṇy: anena sarva-durgāṇi yūyam añjas tariṣyatha. „A jedinĕ Jeho milostí překonáte všechny nesnáze.“ (Bhāg. 10.8.16) Proto obyvatelé Vṛndāvanu, kteří mĕli naprostou víru v Kṛṣṇu, vyhledali útočištĕ u Pána s nadĕjí, že budou zachránĕni před blížící se pohromou, která hrozila od lesního požáru.