SLOKA 14
sandiṣṭaivaṁ bhagavatā
tathety om iti tad-vacaḥ
pratigṛhya parikramya
gāṁ gatā tat tathākarot
sandiṣṭā—když jí bylo nařízeno; evam—takto; bhagavatā—Nejvyšší Osobností Božství; tathā iti—nechť se tak stane; oṁ—potvrzení mantrou oṁ; iti—tak; tat-vacaḥ—Jeho slova; pratigṛhya—když přijala rozkaz; parikramya—poté, co Ho uctivě obešla; gām—na Zem; gatā—ihned se vydala; tat—nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství; tathā—aby; akarot—vykonala.
Když Yogamāyā obdržela od Nejvyšší Osobnosti Božství tento pokyn, okamžitě souhlasila a védskou mantrou oṁ potvrdila, že udělá, oč ji Pán žádal. Jakmile přijala nařízení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, uctivě Ho obešla a vydala se na Zemi, na místo zvané Nanda-gokula. Tam udělala vše tak, jak jí bylo řečeno.
Poté, co Yogamāyā obdržela pokyny od Nejvyšší Osobnosti Božství, dvakrát potvrdila, že je přijímá. Řekla: “Ano, Pane, učiním, co nařizuješ,” a potom pronesla oṁ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že oṁ je védské znamení souhlasu. Yogamāyā tedy poslušně přijala Pánovo nařízení jako védský příkaz. Ve skutečnosti je vše, co vysloví Nejvyšší Osobnost Božství, védským příkazem, který by nikdo neměl brát na lehkou váhu. Védské příkazy jsou prosté chyb, klamu, podvádění či nedokonalosti. Dokud člověk nechápe autoritu Véd, nemá smysl, aby citoval śāstry. Nikdo by neměl jednat proti védským příkazům. Každý by měl naopak svědomitě plnit nařízení daná ve Védách. V Bhagavad-gītě (16.24) je uvedeno:
tasmāc chāstraṁ pramāṇaṁ te
kāryākārya-vyavasthitau
jñātvā śāstra-vidhānoktaṁ
karma kartum ihārhasi
“Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Se znalostí těchto usměrňujících pravidel má jednat tak, aby mohl být postupně povznesen.”