SLOKA 14
prāyo batāmba vihagā munayo vane ’smin
kṛṣṇekṣitaṁ tad-uditaṁ kala-veṇu-gītam
āruhya ye druma-bhujān rucira-pravālān
śṛṇvanti mīlita-dṛśo vigatānya-vācaḥ
prāyaḥ — témĕř; bata — jistĕ; amba — ó matko; vihagāḥ — ptáci; munayaḥ — velcí mudrci; vane — v lese; asmin — tomto; kṛṣṇa-īkṣitam — aby vidĕli Kṛṣṇu; tat-uditam — Jím stvořené; kala-veṇu-gītam — sladké tóny hry na flétnu; āruhya — poté, co vylétli; ye — kteří; druma-bhujān — na vĕtve stromů; rucira-pravālān — s nádhernými liánami a šlahouny; śṛṇvanti — poslouchali; mīlita-dṛśaḥ — se zavřenýma očima; vigata-anya-vācaḥ — zanechávající všech ostatních zvuků.
Ó matko, všichni ptáci v tomto lese vylétli na krásné vĕtve stromů, aby vidĕli Kṛṣṇu. Se zavřenýma očima jen potichu naslouchají sladkým tónům Jeho flétny a žádný jiný zvuk je nezajímá. Tito ptáci jsou dozajista na stejné úrovni jako velcí mudrci.
Ptáci připomínají mudrce, protože žijí v lese a setrvávají se zavřenýma očima v tichosti a bez pohybu. Významným sdĕlením zde je, že i velké mudrce uvádĕjí do vytržení tóny Kṛṣṇovy flétny, které jsou zcela duchovní vibrace.
Výraz rucira-pravālān naznačuje, že i vĕtve stromů se mĕní v extázi, když je zasáhne píseň Kṛṣṇovy flétny. Indra, Brahmā, Śiva a Viṣṇu jako prvotní bohové putují celým vesmírem a mají rozsáhlé poznání o hudební vĕdĕ, ale přesto ani tyto velké osobnosti nikdy neslyšely ani nesložily hudbu, jaká vychází z Kṛṣṇovy flétny. Však i ptáci jsou natolik pohnuti blaženými tóny, že v extázi zavírají oči a drží se vĕtví, aby nespadli ze stromů.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že gopī mĕly ve zvyku se nĕkdy navzájem oslovovat amba, „matko“.