KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Gopī oslavují píseň Kṛṣṇovy flétny
Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa vešel s přicházejícím podzimem do okouzlujícího vṛndāvanského lesa a jak Ho mladé pasačky opĕvovaly, když slyšely tóny Jeho flétny.
Jakmile Pán Kṛṣṇa, Pán Balarāma a Jejich přátelé pasáčci vstoupili do lesa, aby pásli krávy, Kṛṣṇa začal hrát na flétnu. Gopī slyšely tu okouzlující píseň a pochopily, že Kṛṣṇa je v lese. Vyprávĕly si tedy navzájem Pánovy různé činnosti.
Gopī prohlásily: „Vidĕt Pána Kṛṣṇu hrát na flétnu, když vede krávy na pastvu, je nejvyšší dokonalost očí. Jaké zbožné činnosti tato flétna vykonala, že jí umožňují neomezenĕ pít nektar Śrī Kṛṣṇových rtů – což je požehnání, které i pro nás pasačky je obtížné získat? Když pávi slyší píseň Kṛṣṇovy flétny, dávají se do tance, a všechny ostatní bytosti strnou, když je vidí. Polobohynĕ létající v letadlech po nebi ponouká Amor a šaty se jim uvolňují. Krávy mají vztyčené uši, když pijí nektar této flétnové melodie, a jejich telátka stojí bez hnutí s mlékem, které pila z vemen svých matek, stále v tlamĕ. Ptáci usedají na vĕtve stromů a zavírají oči, když s bedlivou pozorností naslouchají písni Kṛṣṇovy flétny. Tekoucí řeky jsou rozrušené milostnou touhou po Kṛṣṇovi, zastavují svůj tok a pažemi svých vln objímají Kṛṣṇovy lotosové nohy, zatímco mraky slouží jako slunečníky, aby zastínily Kṛṣṇovu hlavu před horkým sluncem. Domorodé ženy z rasy Śabarů, když vidí trávu potřísnĕnou červenou kuṅkumou, jež zdobí Pánovy lotosové nohy, si tímto rumĕlkovým práškem potírají ňadra a obličeje, aby si ulevily od soužení vyvolaného Amorem. Kopec Govardhan uctívá Pána Śrī Kṛṣṇu tím, že nabízí různé ovoce a hlízy. Všechny nehybné živé bytosti přejímají vlastnosti pohyblivých a pohyblivé živé bytosti se nehýbou. To vše je velmi úžasné.“
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛndāvanský les byl plný průzračných podzimních vod a ochlazovaný vánky s vůní lotosů, jež rostly v čistých jezerech. Do tohoto vṛndāvanského lesa vstoupil neklesající Pán v doprovodu svých krav a přátel pasáčků.
SLOKA 2: Jezera, řeky a hory Vṛndāvanu znĕly zvuky, jež vydávaly pobláznĕné včely a hejna ptáků poletující mezi kvetoucími stromy. Madhupati (Śrī Kṛṣṇa) vešel do tohoto lesa ve společnosti pasáčků a Balarāmy a když pásl krávy, začal hrát na flétnu.
SLOKA 3: Když mladé ženy ve vesnici pastevců Vraji slyšely píseň Kṛṣṇovy flétny, jež probouzí vliv Amora, nĕkteré z nich začaly v ústraní svým důvĕrným přítelkyním popisovat Kṛṣṇovy vlastnosti.
SLOKA 4: Pasačky začaly hovořit o Kṛṣṇovi, ale když vzpomínaly na Jeho činnosti, ó králi, Amorova síla rozrušila jejich mysli, a tak nemohly mluvit.
SLOKA 5: Pán Kṛṣṇa mĕl na hlavĕ ozdobu z pavího pera, na uších modré kvĕty karṇikāra, na sobĕ žluté šaty zářivé jako zlato a girlandu Vaijayantī, a tak projevoval svou transcendentální podobu nejvĕtšího z tanečníků, když vcházel do vṛndāvanského lesa a zkrášloval ho znaky v otiscích svých chodidel. Otvory své flétny plnil nektarem svých rtů a pasáčkové opĕvovali Jeho slávu.
SLOKA 6: Ó králi, když mladé ženy ve Vraji slyšely tóny Kṛṣṇovy flétny, které uchvacují mysli všech živých bytostí, objímaly se navzájem a začaly je popisovat.
SLOKA 7: Pasačky řekly: Ó přítelkynĕ, oči, které vidí překrásné tváře synů Mahārāje Nandy, jsou vskutku šťastné. Když tito dva synové vcházejí do lesa, obklopeni svými přáteli, ženou před sebou krávy, své flétny přikládají k ústům a s láskou pohlížejí na obyvatele Vrindávanu. Myslíme si, že pro ty, kdo mají oči, není nic dokonalejšího, co by mohli zhlédnout.
SLOKA 8: Kṛṣṇa a Balarāma, oblečení do půvabnĕ rozmanitých šatů, na kterých spočívají girlandy, a ozdobení pavími pery, lotosy, lekníny, čerstvými výhonky mangovníku a trsy poupat, velkolepĕ září ve skupinĕ pasáčků krav. Vypadají jako nejlepší z tanečníků vystupujících na divadelním pódiu a nĕkdy sami zpívají.
SLOKA 9: Mé drahé gopī, jaké příznivé činnosti musela tato flétna vykonat, že si může nezávisle užívat nektar Kṛṣṇových rtů a nám gopīm, kterým je tento nektar ve skutečnosti určen, nechat jen chuť? Předkové této flétny, bambusové stromy, roní slzy radosti. Její matka řeka, na jejímž břehu se bambus narodil, prožívá štĕstí, ze kterého se na ní ježí kvetoucí lotosy jako chlupy na tĕle.
SLOKA 10: Ó přítelkynĕ, Vṛndāvan šíří slávu Zemĕ, protože získal poklad v podobĕ lotosových nohou Kṛṣṇy, syna Devakī. Pávi tančí jako šílení, když slyší Govindovu flétnu, a když je další tvorové vidí z vrcholků kopců, všichni strnou.
SLOKA 11: Všichni tito nevĕdomí jeleni jsou požehnaní, protože přišli za synem Mahārāje Nandy, který je nádhernĕ oblečený a hraje na svou flétnu. Vždyť ty lanĕ i jeleni uctívají Pána svými pohledy plnými lásky a náklonnosti.
SLOKA 12: Kṛṣṇova krása a povaha jsou svátkem pro všechny ženy. Však i srdce manželek polobohů, létajících se svými manžely v letadlech, rozechvíval Amor, když zahlédly Kṛṣṇu a uslyšely zvučnou píseň Jeho flétny. Natolik je to vyvedlo z míry, že jim vypadaly kvĕty z vlasů a opasky se jim povolily.
SLOKA 13: Krávy pily nektar písnĕ flétny, který vycházel z Kṛṣṇových úst, a zdvižené uši jim k tomu sloužily jako nádoby. Telátka s tlamami plnými mléka z vlhkých struků svých matek stála bez hnutí a prostřednictvím očí zalitých slzami si brala Govindu do svého nitra, kde Ho v srdci objímala.
SLOKA 14: Ó matko, všichni ptáci v tomto lese vylétli na krásné vĕtve stromů, aby vidĕli Kṛṣṇu. Se zavřenýma očima jen potichu naslouchají sladkým tónům Jeho flétny a žádný jiný zvuk je nezajímá. Tito ptáci jsou dozajista na stejné úrovni jako velcí mudrci.
SLOKA 15: Když řeky slyší píseň Kṛṣṇovy flétny, jejich mysli po Nĕm začínají toužit. To naruší jejich proudĕní, voda v nich se zčeří a točí se ve vírech. Tehdy pažemi svých vln obejmou Murāriho lotosové nohy, drží se jich a přinášejí obĕtiny v podobĕ lotosových kvĕtů.
SLOKA 16: Pán Kṛṣṇa ve společnosti Balarāmy a pasáčků pase všechna zvířata z Vraji a hraje stále na flétnu, dokonce i v plném žáru letního slunce. Když to vidĕl mrak na nebi, z lásky se zvĕtšil, vystoupil do výšky a ze svého tĕla složeného z mnoha kapiček vody podobných kvĕtům vytvořil pro svého přítele slunečník.
SLOKA 17: Domorodé ženy z vṛndāvanské oblasti jsou vzrušené chtíčem, když vidí trávu potřísnĕnou červeným kuṅkumovým práškem. Tento prášek s barvou Kṛṣṇových lotosových nohou původnĕ zdobil ňadra Jeho milenek a když si s ním domorodkynĕ potřou obličeje a ňadra, zbaví se veškeré úzkosti.
SLOKA 18: Tento kopec Govardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkynĕ, tento kopec dává Kṛṣṇovi a Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a pasáčkům vše, co potřebují – vodu na pití, velmi mĕkkou trávu, jeskynĕ, ovoce, kvĕtiny a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá nesmírnĕ šťastnĕ.
SLOKA 19: Mé drahé přítelkynĕ, když Kṛṣṇa a Balarāma se svými přáteli pasáčky procházejí s kravami lesem, nesou provazy, jimiž se kravám svazují nohy při dojení. Když Pán Kṛṣṇa hraje na flétnu, sladká hudba způsobuje, že pohyblivé živé bytosti strnou a nehybné stromy se chvĕjí extází. To vše je velmi úžasné.
SLOKA 20: Když si takto gopī navzájem vyprávĕly hravé zábavy Nejvyššího Pána, jak se toulal po vṛndāvanském lese, plnĕ se pohroužily do myšlenek na Nĕho.