SLOKA 17
pūrṇāḥ pulindya urugāya-padābja-rāga
śrī-kuṅkumena dayitā-stana-maṇḍitena
tad-darśana-smara-rujas tṛṇa-rūṣitena
limpantya ānana-kuceṣu jahus tad-ādhim
pūrṇāḥ — zcela uspokojené; pulindyaḥ — ženy z kmene Śabarů; urugāya — Pána Kṛṣṇy; pada-abja — z lotosových nohou; rāga — červené barvy; śrī-kuṅkumena — transcendentálním kuṅkumovým práškem; dayitā — Jeho přítelkyň; stana — ňadra; maṇḍitena — který dříve zdobil; tat — na to; darśana — při pohledu; smara — Amora; rujaḥ — pociťující muka; tṛṇa — na stéblech trávy; rūṣitena — ulpĕlým; limpantyaḥ — potírající si; ānana — obličeje; kuceṣu — a ňadra; jahuḥ — zbavily se; tat — té; ādhim — mentální bolesti.
Domorodé ženy z vṛndāvanské oblasti jsou vzrušené chtíčem, když vidí trávu potřísnĕnou červeným kuṅkumovým práškem. Tento prášek s barvou Kṛṣṇových lotosových nohou původnĕ zdobil ňadra Jeho milenek a když si s ním domorodkynĕ potřou obličeje a ňadra, zbaví se veškeré úzkosti.
Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje tento verš takto: „Domorodé dívky dosáhly plného uspokojení, když si potřely tváře a ňadra vrindávanským prachem, který mĕl načervenalou barvu od doteku Krišnových lotosových nohou. Tyto dívky mĕly plná ňadra a také silné smyslné touhy, ale když je jejich milenci hladili po ňadrech, necítily příliš velké uspokojení. V lese vidĕly, že nĕkteré lístky a rostlinky zčervenaly kunkumovým práškem, který spadl z Krišnových lotosových nohou, když kolem nich procházel. Gopī si tisknou Jeho lotosové nohy na svá ňadra, která jsou potřena kunkumovým práškem, a když Krišna putuje s Balarámou a svými přáteli vrindávanským lesem, červený prášek padá na zem. Když tedy smyslné domorodé dívky hledĕly na Krišnu, jak hraje na flétnu, uvidĕly na zemi červenou kunkumu a okamžitĕ ji vzaly a potřely si s ní tváře a ňadra. To je plnĕ uspokojilo, ačkoliv je neuspokojilo, když se jejich ňader dotýkali jejich milenci. Všechny hmotné chtivé touhy mohou být okamžitĕ uspokojeny, dostane-li se človĕk do styku s vĕdomím Krišny.“