SLOKA 5
barhāpīḍaṁ naṭa-vara-vapuḥ karṇayoḥ karṇikāraṁ
bibhrad vāsaḥ kanaka-kapiśaṁ vaijayantīṁ ca mālām
randhrān veṇor adhara-sudhayāpūrayan gopa-vṛndair
vṛndāraṇyaṁ sva-pada-ramaṇaṁ prāviśad gīta-kīrtiḥ
barha — paví pero; āpīḍam — jako ozdoba Jeho hlavy; naṭa-vara — nejlepšího z tanečníků; vapuḥ — transcendentální tĕlo; karṇayoḥ — na uších; karṇikāram — druh modrého kvĕtu podobného lotosu; bibhrat — mající na sobĕ; vāsaḥ — šaty; kanaka — jako zlato; kapiśam — žluté; vaijayantīm — jménem Vaijayantī; ca — a; mālām — girlandu; randhrān — otvory; veṇoḥ — své flétny; adhara — svých rtů; sudhayā — nektarem; āpūrayan — naplňující; gopa-vṛndaiḥ — pasáčky krav; vṛndā-araṇyam — do vṛndāvanského lesa; sva-pada — díky znakům na Jeho lotosových nohách; ramaṇam — okouzlujícího; prāviśat — vstoupil; gīta — opĕvovaná; kīrtiḥ — Jeho sláva.
Pán Kṛṣṇa mĕl na hlavĕ ozdobu z pavího pera, na uších modré kvĕty karṇikāra, na sobĕ žluté šaty zářivé jako zlato a girlandu Vaijayantī, a tak projevoval svou transcendentální podobu nejvĕtšího z tanečníků, když vcházel do vṛndāvanského lesa a zkrášloval ho znaky v otiscích svých chodidel. Otvory své flétny plnil nektarem svých rtů a pasáčkové opĕvovali Jeho slávu.
Gopī vzpomínaly na všechny transcendentální vlastnosti Kṛṣṇy, které zmiňuje tento verš. To, jak se Kṛṣṇa dovednĕ oblékal, a krásné modré kvĕty za Jeho ušima podnĕcovaly romantické touhy gopī, a jak do flétny vléval nektar svých rtů, úplnĕ se rozplývaly v extatické lásce k Nĕmu.