SLOKA 17
tato jalāśayāt sarvā
dārikāḥ śīta-vepitāḥ
pāṇibhyāṁ yonim ācchādya
protteruḥ śīta-karśitāḥ
tataḥ — potom; jala-āśayāt — z řeky; sarvāḥ — všechny; dārikāḥ — mladé dívky; śīta-vepitāḥ — třesoucí se zimou; pāṇibhyām — rukama; yonim — své ohanbí; ācchādya — zakrývající si; protteruḥ — vyšly; śīta-karśitāḥ — soužené zimou.
Potom všechny mladé dívky, třesoucí se nepříjemnou zimou, vyšly ven z vody a rukama si zakrývaly ohanbí.
Gopī ujistily Kṛṣṇu, že jsou Jeho vĕčné služebnice a že udĕlají vše, co řekne, a nyní tedy doplatily na svá vlastní slova. Uvažovaly, že kdyby otálely ještĕ déle, mohl by kolem jít nĕjaký jiný muž a to by pro nĕ bylo nesnesitelné. Gopī Kṛṣṇu tolik milovaly, že i v této nepříjemné situaci jejich připoutanost k Nĕmu sílila víc a víc a velmi si přály zůstat v Jeho společnosti. Ani je tedy nenapadlo, že by se v této zahanbující situaci v řece utopily.
Usoudily, že nemohou dĕlat nic jiného, než odložit svůj stud a předstoupit před svého milovaného Kṛṣṇu. Navzájem se ujistily, že nemají na vybranou, a vyšly z vody, aby se s Ním setkaly.