SLOKA 31-32
he stoka-kṛṣṇa he aṁśo
śrīdāman subalārjuna
viśāla vṛṣabhaujasvin
devaprastha varūthapa
paśyataitān mahā-bhāgān
parārthaikānta-jīvitān
vāta-varṣātapa-himān
sahanto vārayanti naḥ
he stoka-kṛṣṇa — ó Stoko Kṛṣṇo; he aṁśo — ó Aṁśu; śrīdāman subala arjuna — ó Śrīdāme, Subalo a Arjuno; viśāla vṛṣabha ojasvin — ó Viśālo, Vṛṣabho a Ojasvī; devaprastha varūthapa — ó Devaprastho a Varūthapo; paśyata — podívejte se; etān — na tyto; mahā-bhāgān — velmi požehnané; para-artha — ve prospĕch druhých; ekānta — výhradnĕ; jīvitān — jejichž život; vāta — vítr; varṣa — déšť; ātapa — sluneční žár; himān — a sníh; sahantaḥ — snášející; vārayanti — odvracejí; naḥ — pro nás.
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Ó Stoko Kṛṣṇo a Aṁśu, ó Śrīdāme, Subalo a Arjuno, ó Viśālo, Vṛṣabho, Ojasvī, Devaprastho a Varūthapo, podívejte se na tyto velmi požehnané stromy, které své životy zcela zasvĕcují blahu ostatních. Samy snášejí vítr, déšť, žár a sníh a nás před tĕmito živly chrání.
Pán Kṛṣṇa se chystal udĕlit milost manželkám obřadních brāhmaṇů, kteří mĕli tvrdá srdce, a tĕmito verši naznačuje, že i stromy, které se starají o dobro ostatních, jsou lepší než brāhmaṇové, kteří se o druhé nestarají. To je bod, kterým by se členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy mĕli vážnĕ zaobírat.