SLOKA 7
gāś cārayantāv avidūra odanaṁ
rāmācyutau vo laṣato bubhukṣitau
tayor dvijā odanam arthinor yadi
śraddhā ca vo yacchata dharma-vittamāḥ
gāḥ — své krávy; cārayantau — pasoucí; avidūre — nedaleko; odanam — jídlo; rāma-acyutau — Pán Rāma a Pán Acyuta; vaḥ — od vás; laṣataḥ — chtĕjí; bubhukṣitau — jelikož mají hlad; tayoḥ — pro Nĕ; dvijāḥ — ó brāhmaṇové; odanam — jídlo; arthinoḥ — žebrající; yadi — jestliže; śraddhā — nĕjaká víra; ca — a; vaḥ — u vás; yacchata — prosím dejte; dharma-vit-tamāḥ — ó nejlepší znalci náboženských zásad.
Pán Rāma a Pán Acyuta pasou nedaleko odsud své krávy. Mají hlad a chtĕjí, abyste Jim dali trochu svého jídla. Máte-li víru, dejte Jim tedy prosím nĕjaké jídlo, ó brāhmaṇové, ó nejlepší ze znalců náboženství.
Pasáčci pochybovali o štĕdrosti brāhmaṇů, a proto použili slovo bubhukṣitau, které vyjadřuje, že Kṛṣṇa a Balarāma mají hlad. Chlapci předpokládali, že brāhmaṇové znají védský pokyn annasya kṣuditaṁ pātram – „Každý, kdo má hlad, je vhodný příjemce jídla jako milodaru.“ Pokud by však brāhmaṇové neuznali autoritu Kṛṣṇy a Balarāmy, jejich titul dvija by byl chápán jen jako „ti, kdo se narodili dvĕma rodičům“ (dvi – dvĕma, ja – narození), ne jako „dvojzrození“. Když brāhmaṇové na počáteční žádost pasáčků nereagovali, chlapci je s trochou sarkasmu oslovili výrazem dharma-vit-tamāḥ, „ó nejlepší ze znalců náboženství“.