SLOKA 19
ājīvyaikataraṁ bhāvaṁ
yas tv anyam upajīvati
na tasmād vindate kṣemaṁ
jārān nāry asatī yathā
ājīvya — udržující jeho život; ekataram — jedna; bhāvam — bytost; yaḥ — kdo; tu — ale; anyam — k jiné; upajīvati — uchýlí se; na — ne; tasmāt — od toho; vindate — získá; kṣemam — skutečný prospĕch; jārāt — od milence; nārī — žena; asatī — nevĕrná; yathā — jako.
Jestliže nás nĕco udržuje naživu, ale my se uchýlíme k nĕčemu jinému, jak můžeme získat nĕjaký skutečný prospĕch? Byli bychom jako nevĕrná žena, která ze styků s milencem žádný skutečný prospĕch nikdy nezíská.
Slovo kṣemam označuje skutečný prospĕch, což neznamená jen dostatek penĕz. Zde Pán Kṛṣṇa smĕle prohlašuje, že obyvatelé Vṛndāvanu nemohou být šťastní, když budou zanedbávat pravý zdroj svého blahobytu a místo toho uctívat Indru, tak jako ženĕ se od milence nikdy nedostane skutečné důstojnosti a osvícení. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho bychom troufalost, kterou malý Kṛṣṇa projevil před svým otcem a dalšími stařešiny, mĕli chápat jako výraz transcendentálního hnĕvu, který se v Nĕm probudil, když vidĕl, jak Jeho vĕční oddaní uctívají nĕjakého bezvýznamného poloboha.