SLOKA 36
tasmai namo vraja-janaiḥ
saha cakra ātmanātmane
aho paśyata śailo ’sau
rūpī no ’nugrahaṁ vyadhāt
tasmai — Jemu; namaḥ — poklony; vraja-janaiḥ — s lidmi z Vraji; saha — společnĕ; cakre — složil; ātmanā — sám; ātmane — sobĕ; aho — ó; paśyata — jen pohleďte; śailaḥ — kopec; asau — tento; rūpī — projevený jako osoba; naḥ — nám; anugraham — milost; vyadhāt — udĕlil.
Pán se poklonil této podobĕ kopce Govardhanu společnĕ s lidmi z Vraji, a tak vlastnĕ složil poklony sám sobĕ. Potom řekl: „Jen pohleďte, jak se tento kopec zjevil jako osoba a udĕlil nám milost!
Z tohoto verše je jasné, že se Pán Kṛṣṇa expandoval – byl přítomný ve své normální podobĕ mezi účastníky vṛndāvanské slavnosti a zároveň se projevil ve velké podobĕ kopce Govardhanu. V podobĕ dítĕte tedy Kṛṣṇa vedl obyvatele Vṛndāvanu při klanĕní se své nové inkarnaci, kopci Govardhanu a všechny upozornil na velkou milost, kterou jim tato božská podoba Govardhanu udĕlila. Kṛṣṇovy podivuhodné transcendentální činnosti se jistĕ hodily do slavnostní atmosféry.