SLOKA 6
jñatvājñātvā ca karmāṇi
jano ’yam anutiṣṭhati
viduṣaḥ karma-siddhiḥ syād
yathā nāviduṣo bhavet
jñātvā — chápající; ajñātvā — nechápající; ca — také; karmāṇi — činnosti; janaḥ — obyčejní lidé; ayam — tito; anutiṣṭhati — konají; viduṣaḥ — u moudrého; karma-siddhiḥ — dosažení kýženého cíle konání; syāt — nastává; yathā — jako; na — ne; aviduṣaḥ — u pošetilého; bhavet — stává se.
Když lidé v tomto svĕtĕ provádĕjí činnosti, nĕkdy chápou, co vlastnĕ dĕlají, a nĕkdy to nechápou. Ti, kdo vĕdí, co dĕlají, dosahují ve svém jednání úspĕchu, kdežto nevĕdomí lidé nikoliv.
Zde Pán sdĕluje svému otci, že by lidé mĕli vykonat určitý obřad nebo činnost až poté, co je proberou s přáteli a tím je důkladnĕ pochopí. Nemĕli bychom být slepými následovníky tradice. Pokud nĕkdo ani neví, co dĕlá, jak může být ve svém jednání úspĕšný? To je v podstatĕ Pánův argument v tomto verši. Jelikož se od Śrī Kṛṣṇy jako mladého Nandova syna přirozenĕ očekávalo, že bude projevovat zaujetí pro náboženské činnosti svého otce, bylo otcovou povinností synovi obřad obšírnĕ vysvĕtlit.