SLOKA 9
taṁ tāta vayam anye ca
vārmucāṁ patim īśvaram
dravyais tad-retasā siddhair
yajante kratubhir narāḥ
tam — jeho; tāta — můj milý synu; vayam — my; anye — jiní; ca — také; vāḥ-mucām — mraků; patim — pána; īśvaram — mocného vládce; dravyaiḥ — různými předmĕty; tat-retasā — tekutinami, které osobnĕ vypouští; siddhaiḥ — vytvořenými; yajante — uctívají; kratubhiḥ — prostřednictvím ohňových obĕtí; narāḥ — lidé.
Nejen my, můj milý synu, ale i mnoho jiných lidí ho uctívá jako pána a vládce dešťových mraků. Obĕtujeme mu obilí a další předmĕty používané při uctívání, které sám vytvořil tím, jak vypouští déšť.
Nanda Mahārāja se trpĕlivĕ snažil vysvĕtlit svému mladému synovi, Śrī Kṛṣṇovi, základní životní pravdy, ale ve skutečnosti mĕl brzy sám Nanda a všichni obyvatelé Vṛndāvanu obdržet úžasné ponaučení, jež popisuje tato kapitola.