SLOKA 20
athāha bhagavān gopān
he ’mba tāta vrajaukasaḥ
yathopajoṣaṁ viśata
giri-gartaṁ sa-go-dhanāḥ
atha — poté; āha — oslovil; bhagavān — Nejvyšší Pán; gopān — pastevce; he — ó; amba — matko; tāta — ó otče; vraja-okasaḥ — ó obyvatelé Vraji; yathā-upajoṣam — jak je vám libo; viśata — prosím vejdĕte; giri — pod tímto kopcem; gartam — do prázdného prostoru; sa-godhanāḥ — se svými kravami.
Poté Pán oslovil společenství pastevců: Ó matko, ó otče, ó obyvatelé Vraji, chcete-li, můžete nyní se svými kravami vejít pod tuto horu.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podává zajímavý náhled na tuto situaci: Normálnĕ by se velké společenství pastevců, k nĕmuž patřilo mnoho tisíc krav, telat, býků a tak dále, pod střednĕ velkou horu, jako byl Śrī Govardhan, nemohlo vejít. Kopec byl ale v extázi, jelikož se ho dotýkala ruka Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak získal nepochopitelnou moc; dokonce i stovky smrtících blesků, které rozzlobený Indra metal na jeho hřbet, vnímal jako obĕtiny v podobĕ mĕkkých vonných kvĕtů. Chvílemi Śrī Govardhan údery blesků vůbec necítil. Ācārya také cituje Śrī Kṛṣṇu z Hari-vaṁśi: trai-lokyam apy utsahate rakṣituṁ kiṁ punar vrajam – „Śrī Govardhan může poskytnout útočištĕ všem třem svĕtům, o prosté oblasti Vraji nemluvĕ.“
Když Indra zaútočil a Kṛṣṇa zvedl kopec, jeleni, divoká prasata a další zvířata i ptáci žijící na stráních kopce se vyšplhali k jeho vrcholkům a dokonce ani oni necítili sebemenší strádání.