SLOKA 29
taṁ prema-vegān nirbhṛtā vrajaukaso
yathā samīyuḥ parirambhaṇādibhiḥ
gopyaś ca sa-sneham apūjayan mudā
dadhy-akṣatādbhir yuyujuḥ sad-āśiṣaḥ
tam — k Nĕmu; prema — své čisté lásky; vegāt — silou; nirbhṛtāḥ — naplnĕní; vraja-okasaḥ — obyvatelé Vraji; yathā — každý podle svého postavení; samīyuḥ — předstoupili; parirambhaṇa-ādibhiḥ — s objetím a podobnĕ; gopyaḥ — ženy pastevců; ca — a; sa-sneham — s hlubokou náklonností; apūjayan — projevovaly úctu; mudā — radostnĕ; dadhi — s jogurtem; akṣata — nepolámanými zrny; adbhiḥ — a vodou; yuyujuḥ — předaly; sat — prvotřídní; āśiṣaḥ — požehnání.
Všechny obyvatele Vṛndāvanu zaplavila extatická láska a jeden po druhém předstoupili a zdravili Śrī Kṛṣṇu, každý podle svého vztahu s Ním – nĕkteří Ho objímali, nĕkteří se Mu klanĕli a tak dále. Ženy pastevců Mu na projev úcty předaly vodu smíchanou s jogurtem a nepolámaná zrna ječmene a zahrnuly Ho příznivými požehnáními.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že každý obyvatel Vṛndāvanu vnímal Kṛṣṇu po svém – jako níže postaveného, mladšího člena společenství; jako sobĕ rovného; nebo jako výše postaveného – a podle toho s Ním jednali. Ti, kteří byli vůči Kṛṣṇovi ve společensky vyšším postavení, Mu dávali příznivá požehnání, láskyplnĕ Mu čichali k hlavĕ, líbali Ho, mnuli Mu paže a prsty a s rodičovskou náklonností se Ho ptali, zda není unavený nebo zda Ho nĕco nebolí. Ti, kteří Mu byli rovni, se s Ním smáli nebo žertovali a ti, kteří byli mladší než On, Mu padali k nohám, masírovali je a podobnĕ.
Slovo ca v tomto verši vyjadřuje, že k pasačkám se připojily manželky brāhmaṇů a společnĕ nabízely příznivé vĕci, jako je jogurt a nepolámaná zrna. Pán Kṛṣṇa obdržel požehnání jako například: „Nechť porazíš zlomyslné, chráníš slušné, tĕšíš své rodiče a dostává se Ti veškerého bohatství.“