SLOKA 33
tato ’nuraktaiḥ paśupaiḥ pariśrito
rājan sva-goṣṭhaṁ sa-balo ’vrajad dhariḥ
tathā-vidhāny asya kṛtāni gopikā
gāyantya īyur muditā hṛdi-spṛśaḥ
tataḥ — potom; anuraktaiḥ — milujícími; paśu-paiḥ — pasáčky krav; pariśritaḥ — obklopený; rājan — ó králi; sva-goṣṭham — na místo, kde pásl své krávy; sa-balaḥ — s Pánem Balarāmou; avrajat — odešel; hariḥ — Kṛṣṇa; tathā-vidhāni — jako tento (zvednutí Govardhanu); asya — Jeho; kṛtāni — činy; gopikāḥ — pasačky; gāyantyaḥ — opĕvující; īyuḥ — šly; muditāḥ — šťastnĕ; hṛdi-spṛśaḥ — toho, který se dotkl jejich srdcí.
V doprovodu svých milujících přátel pasáčků a Pána Balarāmy pak Kṛṣṇa odešel na místo, kde předtím pásl své krávy. Pasačky se vrátily do svých domovů a cestou radostnĕ zpívaly o zvednutí kopce Govardhanu a dalších slavných činech Pána Kṛṣṇy, který se tak hluboce dotkl jejich srdcí.
Než se gopī vrátily do svých domovů, probĕhla mezi nimi a jejich milým, Śrī Kṛṣṇou, důvĕrná výmĕna kradmých pohledů. Bĕžnĕ nemohly mluvit o Kṛṣṇovi na veřejnosti, protože to byly cudné dívky ze zbožné vesnice, ale nyní využily Pánova podivuhodného vystoupení a bez zábran zpívaly o Jeho překrásných vlastnostech. Pro mladého muže je přirozené, že chce před krásnou mladou dívkou udĕlat nĕco podivuhodného. Gopī byly ty nejkrásnĕjší dívky s čistým srdcem a Śrī Kṛṣṇa v jejich přítomnosti provádĕl ty nejpodivuhodnĕjší činy. Tím vstupoval do jejich jemných srdcí a osvĕžoval jejich vĕčnou oddanost vůči Nĕmu.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté páté kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Pán Kṛṣṇa zvedá kopec Govardhan“.